Dnešní evangelium nám ukazuje zvláštní vztah Vzkříšeného Pána Ježíše k Psanému Božímu Slovu. Zjevuje se tam, kde se přemýšlí nad ním, kde se rozebírá Boží Slovo. Ježíš vyčítá apoštolům nechápavost a váhavost srdce. Tato váhavost srdce spočívá v neschopnosti uvěřit tomu, co říkali Proroci. Ježíš apoštolům postupně otevírá smysl Božího Slova a tehdy při správném pochopení Písma jejich srdce začínají hořet. Neschopnost uvěřit Božímu Slovu způsobuje váhavost srdce. Ožívající víra zapaluje také srdce. Srdce začíná hořet tam, kde je Boží Slovo přijímáno s jistotou. Sv. Pavel v listu Hebrejům říká: „Boží slovo je (plné) života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. Není tvora, který by se před Bohem mohl ukrýt, před jeho očima je všechno nahé a odkryté a jemu se budeme zodpovídat.“ (Žid 4,12-13)
Pravá úcta vůči Kristu nespočívá jen v tom, že adorujeme Nejsvětější Tělo Páně, ale pravá úcta spočívá v tom, že se mu snažíme porozumět a poslouchat jeho příkazy. „ Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec a také já ho budu milovat a dám se mu poznat (zjevím mu sebe sama).“ (Jan 14,21) Přítomnost Pána Ježíše v jeho Slově je stejně reálná jako v Eucharistii. Sv. Augustin nazývá Boží Slovo – Sacramentum audibile – svátost slyšení. Kristus je reálně přítomen ve svém Slově. Je to svátostná přítomnost Krista mezi námi. Tuto svátost však můžeme mít ve svém domě, tuto svátost si můžeme denně vysluhovat i sami, když jsme nemocní a nedokážeme přijít do kostela. Čtení Božího Slova se může pro nás stát duchovním svatým přijímáním. Tuto svátost si můžeme dokonce brát s sebou do práce. Církev nám ji dává do rukou. Skrze toto Slovo vstupuje do nás Boží Duch. Je to svátost svatého ovlivňování.
Zajímavý postoj ke Božímu Slovu nacházíme u sv. Františka: „Protože ten, kdo je z Boha, poslouchá Boží Slovo, máme i my, kteří jsme zvláštním způsobem ustanovení ke službě Boží, nejen poslouchat a dělat, co Bůh říká, ale také opatrovat nádoby a ostatní předměty používané při Bohoslužbě, které obsahují jeho Slovo. Proto napomínám všechny své bratry a povzbuzuji je v Kristu, aby pokud najdou kdekoli napsané Slovo Boží, zacházeli s ním co nejúctivěji a pokud to záleží na nich, sbírali je a ukládali, pokud je najdou na nedůstojných místech nebo někde pohozené a tak v nich ctili Pána. Mnoho věcí se totiž posvěcuje Božím Slovem a mocí Slov Kristových se uskutečňuje i Svátost Oltářní.”
V každé mši svaté před svatým přijímáním slyšíme výzvu: „Pane,.. řekni jen Slovo a uzdravena bude moje duše!“ Lidská duše je uzdravována Božím Slovem. Jsme-li poslušní Bohu, dostáváme do daru věčný život, neposloucháme-li sklízíme ovoce smrti, různé deprese. Pokud se snažíme poslouchat Boha, On začíná svým Duchem oživovat naši bytost.
I sv. František Saleský nám ve své knížečce „Filotea“ dává tuto radu: „Drahá Filoteo, ráda poslouchej Slovo Boží, ať už v kázání nebo v náboženské přednášce. Je to dobré semeno, které nesmíš nechat padnout mezi kameny. Náboženské vzdělávání vyžaduje vždy rozšíření.“ Jak škodlivá, nebezpečná a trestuhodná je soběstačnost v náboženském vzdělávání. Spasitel o tom řekl: „Kdo je z Boha, poslouchá Boží slova“ (Jan 8,47). Kdo tedy neposlouchá, kdo nerad poslouchá, kdo se mu zcela úmyslně vyhýbá – například chodí úmyslně do kostela až po kázání – ten není z Boha. A kdo není z Boha, z koho je? Z nepřítele a protivníka Božího – ďábla.
Poslouchej slovo Boží vždy pozorně a uctivě. Poslouchej ho v duchu víry, jako by vycházelo z úst Božích. Dovol, aby slova a myšlenky padaly na tvou duši aby vnikaly do ní, čiň si vážné předsevzetí podle slyšených myšlenek, aby semeno Božího slova přinášelo ve tvém srdci ovoce třicet, šedesát, až stonásobně. Příkladem ať je ti Ježíšova matka, o které je psáno: „Ale Maria zachovávala všechna tato slova ve svém srdci a přemýšlela o nich.“ (Lk 2,19)
Pamatuj, že Bůh také poslouchá a přijímá naše slova, slova naši modlitby, jak my sami posloucháme a přijímáme jeho slova.“ (Filotea). Není-li v nás Boží Slovo, tak se neumíme správně Bohu přimluvit a my nerozumíme Jemu a On nerozumí nám a ani nás ani nevyslyší. V našem duchovním životě jde o stále větší ztotožnění se Slovem Božím. Jeho Slovo nám stále více a více odhaluje v našem životě oblasti, které ještě nejsou odevzdány a sladěny s vůlí Boží. Sv. Augustin říká: „Boží Slovo se nám bude nejprve jevit jako nepřítel naší duše, dokud nepochopíme a neuvidíme, že je příčinou naší Spásy.“
Podívejme se ještě, co nám mluví o tomto tématu Římský katechismus: Bůh, aby se lidem zjevil, říká k nim v blahosklonnosti své dobroty lidskými slovy: „Boží slova totiž, vyjádřená lidskými jazyky, se připodobnila lidské řeči, jako se kdysi Slovo věčného Otce stalo podobným lidem, když na sebe vzalo lidské tělo.“ Bůh ve všech slovech Písma Sv. nevyslovuje nic jiné než jen jediné Slovo, své jediné Slovo, ve kterém se sdílí úplně celý. Sv. Augustin říká: „Uvědomte si, že je to jedno a totéž Slovo, které se rozprostírá po celém Písmu Sv., a že je to totéž Slovo, které zaznívá v ústech všech svatých pisatelů: to Slovo, které protože bylo na počátku Bůh u Boha, nepotřebuje slabiky, protože nepodléhá času.
Proto církev měla vždy v úctě Písmo svaté, jak mě v úctě samo Tělo Pána. Neustále totiž podává věřícím chléb životě, který bere ze stolu jak Božího slova, tak Kristova Těla. Církev neustále nachází v Písmu sv. svou potravu a svou sílu: vždyť v něm nepřijímá jen pouhé lidské slovo, nýbrž Boží Slovo, kterým skutečně je. „V posvátných knihách totiž Otec, který je na nebesích, s láskou vychází vstříc svým dětem a mluví s nimi.“ Přesto křesťanská víra není „náboženstvím knihy“. Křesťanství je náboženství Božího Slova, ale „ne psaného a němého slova, nýbrž Slova Vtěleného a Živého” (sv. Bernard z Clairvaux). Aby slova nezůstávala mrtvou literou je nutné, aby nám Kristus, věčné Slovo Živého Boha, skrze Ducha Svatého „otevřel mysl, abychom rozuměli Písmu“ (Lk 24,45).