Včera nám Boží Slovo postavilo před oči Davida, který se modlí a přijímá Boží zaslíbení. Dnes ho vidíme v jiném světle. David žije na výsluní své slávy a těší se z Božích zaslíbení, ale ztrácí ostražitost. A jak se říká: „Čert nikdy nespí”. Boží nepřítel má snahu odvést nás od poslušnosti Božímu zákonu.
V dnešním čtení vidíme, jak jeden hřích plodí hříchy další. Nejprve je to hřích cizoložství s manželkou Uriášovou. Potom je to hřích pokrytectví, když David chce zamaskovat svůj hřích tím, že zve jejího manžela domů, aby byl s ní a mohlo se dítě, které se počalo, přičíst Uriášovi. Potom je to vražda. David nechává rukama Ammonitů zavraždit Uriáše. Jeho nešlechetné počínání budou mnozí považovat za humánní čin. Král si přece vzal vdovu po hrdinském bojovníkovi, která čekala dítě.
Včera jsme mohli slyšet o velikých Božích zaslíbeních pro Davida, dnes vidíme velké selhání z jeho strany. Bůh je však věrný svým příslibům a vše obrací k dobru tomu, kdo koná pokání. Možná i díky tomuto hříchu a následnému pokání existují krásně kající žalmy připisované králi Davidovi. A i tento hřích se zapsal do rodokmenu Pána Ježíše. Když se kajeme Bůh i z naší špatné minulosti dělá dobro.
Zítra uslyšíme o prorockém odhalení Davidova hříchu. Přichází k němu prorok Nátan a říká mu: „Ty jsi ten muž: A už nikdy neodstoupí meč od tvého domu, protože jsi mnou opovrhl a vzal sis manželku Hetejce Uriáše za ženu.“ Každý hřích je opovržením Bohem, neposlušností vůči Bohu. David jednal tajně, ale Bůh bude jednat veřejně. „Ty jsi jednal potají, já to udělám před očima celého Izraele za jasného dne.“ David řekl Nátanovi: „Zhřešil jsem proti Pánu.“ Nátan řekl Davidovi: „I Pán ti odpustil hřích; nezemřeš. Ale protože jsi tímto zavinil rouhání Pánových nepřátel, syn, který se ti narodí, zemře.”
Když poznáme dějiny Izraelských králů, málokdy se objevuje taková postava, která se nechá napomenout a činí pokání. David je velký svou kajícností. Tuto jeho kajícnost vidíme i později, když je ochoten snášet utrpení, které mu způsobil jeho syn Absolon. Prorok nám zvěstuje, že těžký hřích zaviňuje rouhání Pánových nepřátel. Křesťan ztrácí sílu svědectví a přestává bít svědkem.
Dnešní čtení nás tedy vybízí k ostražitosti. Protože nežijeme v Božím Království, ale ve světě, v němž je třeba bojovat. Sv. Pavel v listu Efezanům, takto vyhodnocuje situaci člověka ve světě: „A tak hledejte svou sílu v Pánu, v jeho všemohoucnosti. Oblečte se do plné výzbroje Boží, abyste mohli čelit ďáblovým nástrahám. Vedeme přece zápas ne proti nějaké obyčejné lidské moci, ale proti knížatům a mocnostem, proti těm, kteří mají svou říši tmy v tomto světě, proti zlým duchům v ovzduší. Proto vezměte na sebe plnou Boží výzbroj. Jen tak budete moci odolat, až bude zle, všecko překonat a obstát…. Při každé příležitosti proste a modlete se, (jak to vnuká) Duch. Buďte v tom velmi bdělí a vytrvale se modlete za všechny křesťany.“ (Ef 6,10-13.18) Do Boží výzbroje se oblékáme modlitbou a odevzdaností.