Velmi často se setkáváme v Písmu Svatém s jevem, který bychom mohli nazvat „odraz našich skutků v Bohu“. Bůh zkouší člověka, zkouší lidskou lásku a podle velikosti této lásky nám vychází svou mocí vstříc. Uvedu příklad. Bůh zkoušel Abrahama, zda by patriarcha dokázal obětovat svého jediného a milovaného syna z lásky k Bohu. Zkoušel, zda jeho láska vůči synovi není modlářská, zda není postavena nad lásku k Bohu. Abraham však svým činem dokázal, že Bůh mu je nad vše drahý. Mesiáš, Boží Syn, který se stal člověkem a obětoval se za nás, je odpovědí na tento čin. Bůh sám obětuje svého Syna, protože jeden člověk byl ochoten obětovat svého syna z lásky k Němu.
Včera jsme viděli podobnou situaci. David chce vybudovat chrám pro Boha. Odpověď Boží je: „Pán ti oznamuje, že ti sám vybuduje dům, a až se tvé dny dovrší a ty se uložíš na odpočinek ke svým otcům, ustanovím po tobě potomka, který bude pocházet z tvých útrob, a upevním jeho království. Já mu budu Otcem.“ Bůh v každém pokolení hledá duše velkodušné a schopné přinášet oběti. Možná si stěžujeme: „Proč musím projít tolika a tak velkými pokušeními? Proč nestačí ráz a definitivně potvrdit svou věrnost Bohu? Proč je věrnost zkoušena stále znovu a znovu? Jen ten, kdo odumře sobě, najde Boha. Nakolik se dáš Bohu, dá se Bůh tobě.
Dnešní čtení nám nabízí jakousi Davidovu meditaci, jeho rozhovor s Bohem, jeho reakci na Boží Slovo. Pravá modlitba je odpovědí na Boží Slovo. Boží Slovo nám odhaluje Boží záměr. Modlitba je tehdy odůvodněná, když je reakcí na Boží Slovo. Modlitba je dialog, ne jen náš monolog. Bůh promluvil ve svém Slově, proto modlitba musí zaujmout postoj k tomuto Slovu.
„Kdo jsem já, Pane, Hospodine, a co je můj dům, žes mě přivedl až sem? To se ti však zdálo ještě málo, Pane, Hospodine, a proto jsi své sliby rozšířil i na dům svého služebníka do daleké budoucnosti a dáváš to poznat člověku, Pane, Hospodine!“ Bůh má pro každého jednoho svůj plán spásy. Nedejme se poplést. Ještě nikdo z nás není spasen, protože stále prožíváme různá pokušení a bouře. Ale tento Boží plán spásy je zákonem pro člověka. Jen poslušnost tomuto zákonu nám zaručuje budoucnost hodnou toho, abychom vůbec existovali. Život je těžký. Jen ten, kdo má perspektivu věčné budoucnosti zaručené Bohem, nachází smysl existence.
„Ustanovil jsi pro sebe svůj lid, Izraele, jako svůj lid navěky, a ty, Hospodine, stal ses jeho Bohem. A nyní, Hospodine, Bože, splň slib, který jsi dal svému služebníku a jeho domu navěky, a jednej podle toho, co jsi řekl: Tehdy se tvé jméno zvelebí navěky a řekne se: Hospodin zástupů je Bohem nad Izraelem! Dům tvého služebníka Davida ať potrvá pevně před tebou!“ Slávou Boha je spasen člověk. Slávou Boží je to, když dílo Stvoření a Vykoupení přinese ovoce.
Můžeme podobně prosit jako Maria: „Ať se, mi stane podle tvého slova.“ David se modlí podobně: „Udělej, jak jsi řekl!“ Toto je správný přístup k Bohu a k jeho požadavkům. Ne říkej: „To se nedá!“, ale pokorně pros: „Udělej, jak jsi řekl! Potvrzuj své Slovo!“ Jen Boží Slovo nám může dát odvahu k určité modlitbě. I David takto zdůvodňuje svou modlitbu za vyvýšení svého domu: „Proto se tvůj služebník osmělil obrátit k tobě s touto modlitbou!”
Smyslem modlitby je vyprosit si Boží požehnání: „Nuže, začni žehnat domu svého služebníka, aby trval před tebou navěky, vždyť ty, Pane, Hospodine, jsi to slíbil a pro tvé požehnání bude dům tvého služebníka požehnán navěky!“ Požehnání způsobuje vstup Boží moci do našeho života. Umocnění dobrých tužeb a snah člověka. Duch Svatý je Největším Božím požehnáním.