Dnešní neděli bychom mohli nazvat i nedělí sv. Josefa. Celá naše pozornost se dnes upírá na něj. Jak se postaví k Mariinu tajemství. Sv. Josefovi je dávána taková rada: „Neboj se přijmout Marii, svou manželku“. Přestože Maria zcela patří Bohu, je zároveň nazývána manželkou Josefovou. Všimněme si to zvláštní, mohli bychom říci, nebiologické a netělesné manželství s Pannou Marií. Jak ho pochopit a jaký má smysl? V jeho manželství jde vlastně o přijetí osoby Ježíše Krista skrze zasvěcení se Panně Marii. Evangelium nám na příkladu sv. Josefa ukazuje, jak má postupovat člověk poznačený dědičným hříchem. Panna Maria dokázala přijmout Ježíše, neboť byla a je celá svatá. Pro hříšného člověka to však vůbec není tak jednoduché. Velmi často sjede z cesty odevzdanosti a jeho hříšné sklony převládnou. Sv. Josef je vyzván, aby dříve než přijme Ježíše, přijal Marii a to velmi blízkým a intimním způsobem.
Duchovní otcové mluví o potřebě „přijmout Mariinu duši“. Mariina duše tvoří jakési životní prostředí pro Ježíšovu bytost v nás. Otcové říkají, že člověk má v tomto směru dvě možnosti. Může své hříšné, uzavřené a zraněné srdce otevírat sám, svojí silou a námahou. Toto však je velmi obtížně. Pokud se cítí maličký a slabý, může zkusit druhou možnost, kterou doporučuje sv. Ambrož, když říká: „Chceš-li přijmout Ježíše do sebe, vyprošuj si nejprve něco z té krásné Mariiny duše.” Krása Mariiny duše spočívá v tom, že je radikálně oddána Bohu a jeho službě. Duch Svatý spěchá do duše, v níž objeví svou Nevěstu, a naplňuje ji a dává se jí v té míře, v jaké tato duše jeho Nevěstu přijímá.
Jednoduchým a velmi účinným prostředkem je zasvěcení se P. Marii ale správně pochopeno a prožíváno. Jako formuli zasvěcení můžeme použít různé modlitby svatých, ale nejúčinnější modlitba je modlitba, kterou jsme zformulovali svými vlastními slovy, zcela spontánně. Nejde natolik o jednotlivá slova jako spíše o vnitřní postoj odevzdanosti. Nejde zde o nějakou zbožnou formulku, která se recituje jednou za den, jde spíše o úkon srdce, který nás vyžaduje celých. Zasvěcení se Bohu skrze P. Marii není jen odevzdáním srdce, ale otevřením všech oblastí našeho života pro příchod Ducha Svatého a jeho vedení. Podrobení všech oblastí našeho života Božímu Slovu v Mariině úkonu „Fiat“! Zasvětit se Marii znamená přenechat Duchu Svatému řízení našeho nitra ale i celý prostor našeho každodenního života. V praxi to může znamenat postupné, velmi konkrétní kroky víry, naslouchání a spolupráce s Božím Duchem – ve škole Panny Marie.
Jako první krok může být pozvání P. Marie do oblasti našeho fyzického těla. Zasvěťme P. Marii své fyzické zdraví! Sv. Hildegarda nazývá Pannu Marii výrazem Virgo viridans, doslova bychom to asi přeložili, jako Panna stále Zelená, ale chce tímto obrazem vyjádřit úžasnou vitalitu Panny Marie. Protože nikdy ani vědomě se nepřiklonila na stranu ďábla, její bytost nebyla poznamenána tím, co bychom mohli označit jako „bytí ke smrti“ nebo „život spějící ke smrti“. Mariina bytost je tak zdravá jako tomu bylo v původním Božím plánu, o kterém mluví kniha moudrosti: „Bůh smrt neučinil a nemá zálibu v smrti živých, neboť závistí ďábla přišla na svět smrt“. Bůh totiž stvořil člověka ke svému obrazu a vlastností Boží je Život. Bůh je Život.
Toto zasvěcení se Panně Marii v oblasti našeho zdraví vyžaduje z naší strany zřeknutí se všech obav, předat jí každý strach z nemoci, utrpení, nemocničního prostředí, samoty a jiných obav, které nás pronásledují. Jednoduše odevzdejme P. Marii své tělo. To neznamená, že už nebudu chodit k lékaři, nebo nebudu užívat léky, ale to vše se bude dít s absolutní důvěrou v Boha Stvořitele. A v praxi to znamená, že podstatný podíl v mém léčení bude náležet studiu Knihy života. Praxe nám dokazuje, že mnoho nemocných našlo své uzdravení, když poslechli Boží výzvu, aby ze srdce odpustili. Mnozí pyšní se uzdravili, když našli cestu pokory. Boží Slovo je Život, do slova a do písmene Život. Je zároveň cestou, která vede k tomuto životu, cestou pro ty, kteří ustavičně žijí ve stínu smrti. Takovým stínem smrti jsou například různé deprese, které nám ukazují, že se míjime plnosti života, že živoříme.
Potom můžeme P. Marii odevzdat i celý náš vnitřní život, všechny emoce a afektivitu. Odevzdejme jí všechno, co je předmětem naší lásky, co je pro nás přitažlivé, i osoby, s nimiž se cítíme dobře, které máme rádi, i ty které nedokážeme přijmout a milovat. Všechny tyto osoby si můžeme konkrétně představit a prosit Pannu Marii, aby žila s námi všechny naše citové vztahy k lidem, aby Duch Svatý mohl očistit vše, co je třeba ještě očistit, oživit to, co je ještě příliš chladné, uvolnit to, co je napjaté, aby nás naučil milovat tak, jak On miluje. Pak se mnoho našich vztahů zintenzivní, budeme milovat mnohem více a dokonaleji. Možná, že Maria zasáhne a ukončí vztahy, které nejsou od Boha, a které nás svádějí do hříchu. Žít skutečné zasvěcení nás vždy přivede k oběti. Zasvětit se Bohu totiž znamená dovolit mu čistit vinici, stříhat ratolesti.
Je velmi důležité darovat P. Marii své srdce, svou afektivitu, senzibilitu, ba dokonce i svou sexualitu, celou oblast našeho citového života, právě proto, aby do našeho srdce ona přijala Ducha Svatého, ze kterého se jedině počíná Syn Boží, Kristus Ježíš. On nás potom povede ke skutečnému štěstí. Stejně tak můžeme Panně Marii zasvětit celý svůj dům, aby jej změnila na místo Božího přebývání. Pozveme Pannu Marii k sobě, přejděme s ní celý byt a odevzdejme jí ho. Můžeme začít od kuchyně, aby viděla jak pracujeme a jak se stravujeme. Uveďme P. Marii i k našemu stolu, u kterého nám může připomenout lidi, které jsme nikdy nepozvali k obědu, nebo k návštěvě. Pak můžeme přejít do obývacího pokoje a tam jí zvlášť zasvětíme náš televizor. Darujme jí ho úplně, už nám nebude patřit. Svěřme jí výběr programů, abychom sledovali jen to, co se jí líbí, takže televizor bude používán asi mnohem méně.
Nebudu dále jednotlivě jmenovat oblasti, které můžeme ještě zasvětit Panně Marii. V podstatě je zasvěcení čímsi podobným, jako život v Boží přítomnosti, nebo chození s Kristem. Žít zasvěcení se Bohu s Pannou Marií je skutečné dobrodružství. Nepodceňujme poslání té, které bylo přislíbeno, že ona pošlape hlavu hada. Nechtít být jejími dětmi v konečném důsledku znamená odmítnout Boží výzbroj.
Zakončím znovu slovy sv. Grigniona: „Maria zplodila s Duchem Svatým to největší, co kdy bylo a bude – Bohočlověka, a porodí také největší věci, které budou v posledních dobách. Vytvoření a vychování velkých svatých, kteří se objeví na konci časů, je vyhrazeno jí, neboť jen tato výborná a zázračná Panna může ve spojení s Duchem Svatým vykonat věci zázračné a mimořádné. Jedním z hlavních důvodů, proč Duch Svatý nekoná nyní zjevné zázraky v našich duších je, že v nich nenachází dostatečné sjednocení se svou Nevěstou!“ Zkusme to spolu s Pannou Marií tak, jak nás nabádají svatí.