Legenda o sv. Cecílii patří k nejkrásnějším a nejpůsobivějším příběhům prvokřesťanských mučedníků. Cecílie dokázala získat pro víru mnoha pohanů, počínaje manželem. I smrtelně zraněná myslela víc na druhé než na sebe. Tři prsty její ruky i po smrti poukazovaly na Trojjediného Boha, o kterém svědčila svým životem. Cecílie, jedna z nejznámějších světic rané církve, pocházela z bohaté křesťanské rodiny. Narodila se kolem roku 200 v Římě. Nábožní rodiče ji vychovávali v duchu evangelia a Cecílie se velmi mladá tajně zasnoubila Bohu. O svém slibu na veřejnosti nikdy nemluvila. Vždyť už jen příslušnost ke křesťanské víře byla velkým rizikem.
Když vyrostla na krásnou mladou ženu, rodiče jí vybrali bohatého ženicha, který však pocházel z pohanské rodiny. Dívka nejprve nechtěla souhlasit s výdejem, neboť si chtěla zachovat čistotu duše i těla, ale když v modlitbě svěřila své trápení Bohu, dostala vnuknutí, aby splnila vůli rodičů. Zatímco na bohaté svatební hostině zněly tóny hudebních nástrojů, Cecílie ve svém srdci zpívala Bohu – tato pasáž mučednických aktů, které popisují jej svatební den, byla příčinou toho, že sv. Cecílii přisoudili patronát nad hudebníky a výrobci hudebních nástrojů.
Během svatební noci se Cecílie svěřila svému manželovi, že je zasvěcena Bohu. Varovala ho, aby se nepokoušel o její čistotu, neboť ji hlídá anděl. Valerián nejprve pochyboval o zdravém rozumu své mladé ženy a podezříval ji, že je zamilovaná do jiného muže. No na její radu zašel za tehdejším papežem Urbanem I. do katakomb. Papež ho poučil o evangelních pravdách a pokřtil ho. Když se Valerián vrátil domů, našel svou ženu v modlitbách a při ní spatřil anděla. Od té chvíle uvěřil jejím slovům a spolu věnovali veškerý čas pomoci pronásledovaným křesťanům. Jejich příklad přitáhl ke křesťanské víře i Valeriánova bratra Tiburcia. Bratři s Cecílií pohřbívali těla mučedníků, navštěvovali sirotky a vdovy, těšili zarmoucené. Za tuto činnost se brzy dostali před soud a byli popraveni. Když se to Cecílie dozvěděla, také se začala připravovat k smrti. Veškerý majetek rozdala chudým a s ještě větším zánícením se věnovala evangelizaci pohanů. Za to ji odsoudili k hrozné smrti.
Zaživa ji hodili do vroucí vody, ta jí však neublížila. Když to kati viděli, rozhodli se ji stejně jako jejího manžela sťat. Meč však ani potřetí nepřeťal hrdlo mladé ženy, ale těžko ji zranil. Cecílie žila ještě tři dny ve svém domě. Po smrti ji papež Urban I. pohřbil v Kalistových katakombách vedle hrobů biskupů a na místě jejího domu v římském Zátiberí vyrostl chrám zasvěcený její památce. Roku 822 její tělo našli a papež Paschal I. ho vlastnoručně přenesl do kostela sv. Cecílie k ostatkům jejího manžela a švagra. Při otevření rakve roku 1595 našli její tělo tak, jak bylo pohřbeno. Tak ho zvěčnil i italský sochař Stefano Maderna.