Dnes bych chtěl vaši pozornost obrátit na Boží Slovo, které zaznělo Jeremiášovi: „Pán promluvil ke mně takto: „Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil.“ Toto čtení nám dává jasně na vědomí, že Pán Bůh je Pánem života i smrti. Jedině On má právo rozhodovat, kdo se narodí a kdo ne. Ještě prorok nebyl ani počat a Pán ho již znal. Měl o něm už přesnou představu a dokonce i plán spásy pro jeho život. Často se vedeme diskuse s moderními pohany a hájíme nově počatý život od prvního momentu.
Dnešní čtení nám říká, že Bůh zná konkrétního člověka dokonce dříve, než se vůbec počal. Ani matka neví a nemůže vědět, jaké dítě nosí ve svém lůně, ale slyšíme, že Kdosi to ví. A ten Kdosi říká, že On každého jednoho z nás utvořil v lůně matky. Člověk není dílem náhody a ani nevypadl z jakési přírodní rulety. Každé dítě, které přichází na svět, je úžasným Božím darem. Má cenu originálu, který vyšel z Boží ruky.
Žádné zvíře nespekuluje nad tím, kolik má mít mláďat, jedině člověk je tak zkažený, že se neumí těšit z tohoto úžasného projevu Boží lásky, že Bůh chce zjevit své otcovství a mateřství, skrze člověka. Slovenské lidové přísloví říká: „Děti a sklenic na zavařování, nikdy není v domě nazbyt!”
Když pramatka Eva poprvé porodila dítě, komentovala tuto událost těmito slovy: Slovenský text překládá takto: „Získala jsem člověka od Pána.” Ale český ekumenický v souladu s tradicí církve překládá: „Získala jsem muže a tím Hospodina.“ Tento výrok činí mnoho problémů exegetům. Totiž slovo muž a Hospodin se vztahuje na dítě, které drží v náruči. Staří církevní otcové viděli v tom náznak Boholidské přirozenosti mesiáše, protože Eva se domnívala, že už drží v náruči přislíbeného mesiáše. Ale můžeme za těmito slovy tušit i přesvědčení o tom, že každý nový člověk je dílem Božím. Bůh utváří člověka již v lůně matky a dává mu poslání.
„Dříve než jsem tě utvořil v matčině lůně, znal jsem tě.“ Existence každého jednoho člověka začíná ve vyhni naprosto nesobecké lásky Boží.
Nově vzniklý, nově stvořený člověk je vložen do těla matky. Je velmi důležité, aby se matka od prvního momentu těšila na nový život, aby dítě neprožívalo jakýsi šok z toho, že z té nesmírné vyhne Boží lásky, bylo vloženo pod studené srdce. Psychiku a duševní rozvoj dítěte ovlivňuje již způsob, jakým ho přijali rodiče do svého života. Podvědomí člověka zaznamenává i tyto vjemy a pokud člověk nebyl přijat s nesobeckou láskou na tento svět, zůstává mu v duši jakýsi deficit lásky, jakýsi základní smutek, jakási podvědomá deprese. Můžeme i tuto oblast nechat uzdravit našemu Pánu a prosit ho, aby on svou nesmírnou láskou zahojil v naší bytosti to, co se nám snad nedostalo při našem početí, vroucné přijetí.
Když první lidé opustili Boha, hned dalším hříchem byla bratrovražda. Dnes už víme, že Eva místo mesiáše porodila bratrovraha Kaina. Opustit Boha znamená opustit Lásku. Bůh je Láska, nezištná Láska. Je zarážející, že se člověk bez Boha neumí ani rozmnožovat. Sobectví ničí život. Jen láska dává život. Ježíš nám nabízí své tělo, které se obětuje za nás. Zde máme zdroj a pramen nesobecké lásky. Čerpejme sílu z našeho Spasitele a z přijetí jeho člověčenství, aby nás posílila síla těla a krve obětované z lásky k nám.