Mladík z dnešního evangelia stojí náhle tváří v tvář svému povolání. Je to výzva úplně se odevzdat. Setkání s Ježíšem mu odhaluje základní smysl a poslání jeho života a zároveň se odhaluje před Ježíšem jeho nepřipravenost oddat se. Myslel si, že splňuje Boží vůli, neboť zachovává příkazy Zákona. Boží Zákon však není něco, ale někdo. Bůh a jeho Zákon je totéž. Kristus je Božím Zákonem. Když Kristus před něho staví podmínku dokonalosti, úplné podřízení a následování, ukáže se, že ještě příliš lpí na majetku a má malou lásku, aby se pro Boha dokázal všeho zříci.
Mladík odešel smutný. Sice zajištěn svým bohatstvím, ale nešťastný. Měl všechno, kromě štěstí. Odešel pryč smutný, neboť opravdová radost je možná jen tam, kde je člověk velkodušný vůči Bohu a odpoután od všeho. Člověk objevuje radost tehdy, když plní Boží vůli. Apoštol Petr říká, že Bůh dává svého Ducha těm, kdo ho poslouchají. Radost je jedním z očividných projevů Ducha Svatého v člověku.
„Smutek mladíka“, tvrdí Jan Pavel II.: „nás nutí přemýšlet. Mohli bychom být v pokušení myslet si, že mít velké majetky, vlastnit řadu dober tohoto světa může přinést štěstí. Namísto toho vidíme v případě mladíka z evangelia, že jeho mnohé majetky se staly překážkou, přijmout Ježíšovu výzvu: následovat ho. Neuměl dát Ježíšovi pohotově kladnou odpověď a současně zápornou svému já: říci „ano“ lásce a „ne“ svému egoismu.
Boží výzva následovat ho zblízka vyžaduje kladnou odpověď v každé době, protože v mnoha svých pozváních očekává od nás poslušnou a velkodušnou odpověď. Proto bychom se měli často postavit do Boží přítomnosti a prosit ho jako onen mladík: „Co mi ještě chybí? Co ode mě mé křesťanské povolání vyžaduje dnes, za těchto okolností? Jakými cestami mám podle tebe, Pane Ježíši, kráčet? Čestně si přiznejme, že kdokoli je skutečně chce najít, pozná zcela jasně cesty vedoucí k Bohu.
P. Rodriquez říká: „Takto se křesťanovi z Božích náznaků a podnětů, z jistých významných chvil, z konkrétních výzev, odhaluje uprostřed každodenního života jeho povolání, aby z lásky k Pánu mohl splňovat menší či větší úkoly ve světě lidí. Ve svém nepřetržitém rozhovoru s Bohem může člověk slyšet Boží hlas, který od něho žádá učinit konečná a rázná rozhodnutí. Boží Slovo nás může oslovit v hurikánu nebo v tichém lahodném šumu. Kdo však chce plnit Boží Slovo, musí se osvobodit od všech pout. Jen Kristus stojí za to! Všechno ostatní má cenu jen do té míry, nakolik se to děje skrze něho a pro něho.“
Sv. Terezka, v jednom ze svých listů, povzbuzuje mladého kněze, aby si všiml Ježíšových očí, které se na něj dívají se stejnou láskou, jakou se dívali na mladíka v evangeliu (Mk 10,22). Právě tato slova podtrhla. Ona sama velmi dobře tento pohled znala, ba byla jím pronásledována a fascinována. Jako zmiňovaný bohatý mladík, i tato chudá mladá žena položila našemu věku otázku: „Co mám dělat, abych dosáhla věčného života?“ Nevyhýbala se odpovědi, ani nesklopila svůj pohled. V Ježíšovi našla „celý majetek”, kvůli kterému všechno prodala – aby mohla všechno získat. Darovala se tomuto milujícímu pohledu.
V den své smrti, 30.09. 1897, už s jistotou věděla, že nebyla oklamána: „Nelituji, že jsem věnovala svůj život Lásce. Ó ne! Právě naopak…“ Je možné, abychom v její fotografii neviděli odraz svaté Tváře, které se tak odevzdaně zasvětila? Nenacházíme v jejích očích pohled „svatého orla“ – Ježíše – upřený na svou „kořist“? Necítíme v nich tentýž pohled lásky, který nás povolává zanechat naši nepotřebnou ostražitost a předat nadšeně svou důvěru tomu, na kterého se všichni můžeme bezpečně spolehnout?
Láska vyžaduje námahu a osobní podřízení se Boží vůli. Znamená disciplínu a oběť, ale také radost a lidské naplnění. S pomocí Krista a skrze modlitbu i my všichni můžeme odpovědět na jeho volání. Otevřme svá srdce Kristu z evangelia – jeho lásce, jeho pravdě a jeho radosti. Neodcházejme smutní.