Dnes nám církev předkládá k povzbuzení vzor hledače pravdy a tím je sv. Justin, který se narodil ve městě Nablus v Samaří a byl původem Řek. Získal značné znalosti z rétoriky, poezie a historie a poté se věnoval filozofii, kterou studoval v Edese a Alexandrii. Postupně zastával několik filozofických směrů. Byl stoikem, pytagorejcem a platonikem, ale kolem roku 130 se stal křesťanem a je obecně pokládán za prvního křesťanského filozofa. Až Písmo svaté a hlavně Ježíš dokázali utišit jeho touhu po Pravdě. Vedl veřejné dišputy se židy, pohany a heretiky zejména v Římě, kam přišel přibližně r. 150.
Byl filozofem, měl odvahu napsat a poslat císaři Apologii – obhajobný spis. Podává podrobně základní učení křesťanské víry a zdůrazňuje: „My křesťané nejsme vinni ze zločinů proti všeobecnému právu. Bylo by tyranstvím a nedopatřením dále udržovat výjimečné represivní zákonodárství vůči těm, kteří jak víte, jsou nejlepší vrstvou říše, protože jsou vlastníky pravdy“.
Když pronásledování nepřestávalo, napsal Justin novou apologii, v níž se stěžuje na osočování cynika Krescenta, že křesťané jsou bezbožníci. „Několikrát na veřejných disputách jsem ho usvědčil z nevědomosti. Snad Ti záznamy z těchto diskusí přišly do rukou. V tom případě mohl císař vidět, že nemá ani jednoduché základní znalosti o naší víře. Ale pokud se tyto záznamy nedostaly až k Tobě, označ den, kdy má začít znovu tato diskuse ve Tvé přítomnosti. Je to téma hodné pozornosti samého císaře.”
Jeho zachované dílo, které obsahuje dvě Obrany a Dialog s Tryfonem, patří mezi nejstarší díla z poapoštolského období odrážející názory křesťanského intelektuála. Popisuje se v nich křesťanská víra, obřady křtu a eucharistie a rozdávání almužen. Vyvracejí nepravdivé obvinění z ateismu a bezbožnosti. Poukazuje na to, že i věrnost císaři se zakládá na učení Krista a sv. Pavla.
Sv. Justin např. poučuje Římany o tajemství Eucharistie, protože pohané je osočovali, že jedí malé děti: „Nikdo nemůže mít účast na pokrmu, který nazýváme Eucharistie, pokud skutečně nevěří v to, co učíme, a nebyl-li očištěn koupelí na odpuštění hříchů a znovuzrození nebo pokud nežije shodně s Kristovým učením. Nebo nepřijímáme tento pokrm, jako obyčejný chléb a nápoj. Ale tak jako se Slovem Božím Ježíš Kristus náš Spasitel vtělil, přijal tělo a krev pro naši spásu, tak posvěcený pokrm Slovem jeho modlitby a určený k tomu, aby živil naše tělo a naši krev, aby nás přetvořil, tento pokrm je, my to víme – tělo a krev Vtěleného Ježíše.“
Justinův cíl byla evangelizace. Domníval se, že pohané by se mohli stát křesťany, kdyby měli možnost pomocí srozumitelně formulované literatury znát křesťanskou nauku. Ale sám učitel císaře Marka Aurélia – konzervativní Rustikus na Krescentovo udání dal popravit sv. Justina. U soudu, jehož autentický záznam se zachoval, jasně vyznal křesťanskou víru, odmítl obětovat bohům a přijal utrpení a smrt jako prostředek vedoucí ke Spáse.
Císaři Marku Auréliovi (161-180) posílali apologie i další učenci: Tacián, Apolinář, Meliton a Atenagoras. Tacián byl v Římě Justinovým žákem, ale později založil bludařskou sektu. I ostatní apologéti argumentovali jako Justin, ale někteří se více zabývali židovstvím, jiní pohanským polyteismem nebo mystickými kulty, které slibovaly vykoupení. Všem byla společná snaha dokázat, že křesťanství je jediné naplnění a věčné určení člověka.