V dnešní neděli jsme v evangeliu slyšeli krásný příběh uzdravení neslyšícího a němého člověka. Tuto evangelijní stať, bychom mohli výstižně označit názvem: „Ježíš a hluchoněmý“. Pro nás je povzbuzením, že Ježíš znal problémy hluchoněmých. Ve starověku žijící lidé, protože si neuměli vysvětlit vnitřní svět i vnější projevy hluchoněmých, velmi často se domnívali, že tito lidé jsou posedlí, že je má v moci zlý duch. A protože neslyšící o tom ani nevěděli, tak se nemohli bránit. Jejich úděl byl těžký, protože jim nikdo nerozuměl. Neexistoval nějaký univerzální znakový jazyk. Proto jejich svět byl uzavřen vůči ostatním. Jsou to řeč a sluch, které nám umožňují komunikaci s druhými.
Evangelista Marek říká, že k Ježíši přivedli hluchoněmého a prosili ho, aby položil na něj ruku. Tedy vidíme, že Ježíš se setkal s neslyšícími. Avšak neslyšící byli možná poslední, kteří se cosi dověděli o Ježíši. Nikdo jim nedokázal o něm nic říct, aby tomu mohli porozumět. Ti lidé, o kterých mluví dnešní evangelium, poznali Pána Ježíše a měli rádi i svého neslyšícího přítele. Oni ho přivedli k Ježíšovi a prosili za něj, aby se ho Pán Ježíš dotkl, aby na něj položil své ruce.
Hluchoněmí se necítí dobře tam, kde je nával a množství lidí, kteří se tlačí. Proto ho Pán Ježíš vyvádí z tohoto zmatku ven a tam se mu věnuje. Evangelista Marek říká, že Ježíš mu vložil prsty do uší a slinou se dotkl jeho jazyka. Jako kdyby Pán Ježíš posunky, gesty naznačil, co jde dělat. Pak pohlédl k nebi, povzdechl si a řekl: „Effatha!“, což znamená „Otevři se!“
V tomto hluchoněmém se Ježíš dotýká nás všech. My všichni jsme byli dnes pozváni z tlačenice světa sem do ústraní kostela. Ježíš nás zavolal sem. Zde na nás klade svou ruku a modlí se za nás, za náš jazyk i za naše uši. I nám dnes říká: „Otevři se!“ Pán Ježíš otevírá uzavřený svět neslyšících. Máme z toho velkou radost. Máme radost z toho, že Ježíš zná neslyšící a má je rád i nám dnes říká: „Effatha“, „Otevři se!“
Existuje však jedna vada, která je horší než postižení hluchotou a němotou. Mnozí sice neslyší zvuky, ale vnímají Boží Slovo a to je to nejdůležitější. Poslouchat Boží Slovo, dělat to, co ono káže. Hůře jsou na tom ti lidé, kteří nechtějí slyšet Boží Slovo, přestože mají zdravé uši. A existuje i horší nemoc než je němota jazyka. A ta nemoc se projevuje tím, že člověk vůbec nemluví se svým Stvořitelem a Bohem, to znamená, že se člověk vůbec nemodlí ani nemedituje, možná proto, že to neumí, ale horší je, když se nechce modlit. Čtěme Boží Slovo, abychom slyšeli Pána Ježíše, modlíme se, aby On slyšel nás.
Dnešní evangelium říká, že toho neslyšícího proto dovedli k Ježíši, aby na něj položil své ruce. Možná nám přijde trochu líto, že zde dnes Pán Ježíš tělesně není přítomen mezi námi, aby se nás svýma rukama mohl dotknout. Ale to není pravda. Pán Ježíš řekl apoštolům: „Já jsem s vámi až do konce světa!“ Pán Ježíš je přítomen nejen duchem, ale i svým tělem. V každém chrámu, ve kterém se uchovává platná eucharistie ve svatostánku, je Ježíš i tělesným způsobem uprostřed nás. On sám přislíbil: „Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa“. Ježíš své tělo obětuje. V jeho těle a krvi s námi Bůh uzavírá novou a věčnou smlouvu.
Pokud jsme nespáchali těžký hřích, ze kterého jsme se ještě nevyznali ve svátosti smíření, přistupme k němu a přijměme ho. Pokud jsme si vědomi toho, že jsme porušili Lásku, přistupme ke sv. zpovědi. I tam můžeme skrze natažené ruce kněze, zažít Ježíšovi ruce, kterými se nás chce dotknout a smířit nás se svým Otcem. Svátosti jsou právě tím místem, kde se nás Ježíš dotýká. Radujme se všichni, že Ježíš znal svět a bolest neslyšících, přišel jako Spasitel pro všechny a také nám dnes říká: „Otevři se!“