Dnešní evangelium nám ukazuje apoštoly, kteří se vracejí k Ježíši po svém prvním samostatném působení mezi lidmi. „Apoštolové se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili.“ Můžeme z toho pochopit, že vztah mezi učedníkem a mistrem nekončí vysláním do služby. Stále zůstává v Kristově škole. I my přes svou teologickou kvalifikaci se musíme stále vracet k Ježíši. A nejen kněží a řeholníci ale všichni potřebujete občas zažít samotu s Ježíšem. Opustit své pracoviště a přijít k němu, otevřít mu svou duši, ukázat mu zranění, odhalit před ním své pochybnosti. Mluvit s ním o tom, co jsme dělali a co jsme učili. To nejdůležitější je znovu se správně zorientovat. Není možné žít v tomto světě a při tom zůstat neovlivněný jeho pomýleným postoji. Často si křesťan ani neuvědomí, že už nehlásá Ježíše ale svou vlastní chytrost. Právě proto potřebuje každý věřící být občas s Kristem sám.
Jak můžeme my moderní lidé být dnes s Kristem? Máme dvě možnosti: Vzít Písmo jako učebnici a zpytovat si podle něj život. Nechat Ježíše promluvit do svého života. Nechat se poučit, nechat se ovlivnit. Církev vyzývá naléhavým a důrazným způsobem všechny křesťany, aby si častým čtením Písma svatého nabyli nesmírně vzácné poznání Ježíše Krista. Čtení Písma svatého musí doprovázet modlitba, aby se navázal rozhovor mezi Bohem a člověkem. Když se modlíme, k Bohu mluvíme a posloucháme ho, když čteme Boží výroky. Duchovní Otcové vysvětlují evangelium Mt 7,7 i tímto způsobem: „Hledejte v čtení a najdete v uvažování; tlučte v modlitbě a otevře se vám v rozjímání“.
Někdy je však člověk už tak unavený, že jeho uši nechtějí slyšet lidský hlas, oči nechtějí vidět psané slova. Tehdy je dobré, a to uvádím jako druhou možnost, zcela zmlknou před Ježíšem a v tichosti poslouchat jeho hlas. Prostě být jen při něm, nic neříkat, neospravedlňovat se, být při tom, který nás miluje a vydal sám sebe za nás. Je to uposlechnutí Ježíšovy výzvy: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi a já vás občerstvím. Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem a naleznete odpočinek pro své duše.“ Tedy přijít k němu a učit se od něj. Je dobré přijít se vším k Ježíši a On nám ukáže, co je hřích a co se hříchem jen zdá. Když otevřu svou duši před Ním, pocítím velkou úlevu, protože v Něm najdu mír svědomí.
I nám dnes Ježíš říká: „Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte!“ Jedině Bůh nám přeje. Jedině Bohu na nás záleží, abychom si odpočinuli. Ježíš se projevuje jako matka, která sleduje zdravotní stav svého dítěte. Jeho nezajímá náš výkon, ale naše duševní zdraví. Musíme se modlit se Slovem Božím. Nechat Ježíše přemluvit k nám skrze Slovo. Na cestě formování našeho svědomí nám svítí Boží slovo. Máme se mu přizpůsobovat vírou a modlitbou a uskutečňovat ho v praxi. Podporují nás přitom dary Ducha Svatého, svědectví a příklady jiných, vede nás jisté učení církve, která na to dostala zmocnění. Boží slovo je světlo pro naše konání. Musíme si ho osvojovat vírou a modlitbou a uvádět ho do praxe. Tak se formuje mravní svědomí.
Modlit se učíme ve chvílích, kdy posloucháme Hospodinova slova, nebo když se účastníme na jeho velikonočním tajemství, ale jeho Duch se nám nabízí v každé době, ve všech událostech dne, aby dal vytrysknout modlitbě. Ježíšovo učení o modlitbě k našemu Otci je na stejné úrovni jako nauka o prozřetelnosti: čas je v rukou Otce; setkáváme se s ním v přítomnosti, ne včera, ani zítra, ale dnes: „Slyšte dnes jeho hlas; nebuďte zatvrzelí ..”
Modlit se v příhodách všedních dnů a v každém okamžiku, to je jedno z tajemství, které byly zjeveny maličkým, Kristovým služebníkům, chudým z blahoslavenství. Je dobré a správné modlit se, aby příchod království míru a spravedlnosti ovlivnil chod dějin. Ale je také důležité pronikat modlitbou všednost každodenních situaci. Všechny formy modlitby mohou být tím kvasem, ke kterému Pán přirovnává Boží království.
Sv. Terezie Velká nám předává tuto svou zkušenost s Bohem: „Mluvte mu všechno? Mluvte mu o svých radostech, předkládejte mu své trápení, úspěchy, pády. Pokora je Pravda! Buďte před ním pokorní, vyzvedne vás vysoko. Když hudete velmi pokorní, vyzvedne vás velmi vysoko! Jak se můžete bát Boha, který vás miluje? Nezapomínejte, že je jen jedna blaženost a to věčná! Tak upustíte od mnoha věcí. Vaším přáním ať je vidět Boha. Vaší obavou zatracení! Vaší radostí ať je to, že vás Bůh vede k sobě!“
Dnešní evangelium končí zvláštní situací. Ačkoliv apoštolové měli úmysl jít do samoty, lidé pochopili jejich záměr a předběhly je, a když vyšli z lodi na druhý břeh, bylo tam už mnoho lidí. Jaká byla reakce Pána Ježíše? Písmo svaté říká: „Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. A začal je poučovat o mnoha věcech.“ Ježíš se znovu ujímá úřadu učitele. Co by byl svět bez Krista? Víme si vůbec představit tu tmu a bídu lidí ponechaných jen na svůj tápající a omezený rozum, pohybujících se jen v nejasných mýtech, neznajících, kdo je Bůh a co se mu líbí, neznajících vůli Boží a proto se stále obávajících Božího hněvu.
Židé nebyli nikdy bez Krista, neboť jeho postava se jako červená nit táhne celými dějinami spásy. Kristus je pro nás pastýřem. Běda stádu bez pastýře. Takové stádo si samo neporadí. S Kristem se můžeme setkat v Božím Slově, ve svátostech, v dobrých skutcích a v modlitbě. Využijme i své svaté přijímání jako možnost aspoň na chvíli být s Ježíšem sami. Řekněme mu všechno o sobě, o své práci„ o svých úspěších i neúspěších. V pokoře se zcela před ním otevřeme a věřme, že On nás nepropustí naprázdno domů. Dostaneme sílu Ducha Svatého do dalších problémů našeho života.