Dnes slavíme svátek Narození Pána Ježíše, našeho Spasitele. Cítím nedostatečnost lidských slov, když vám mám znovu ohlásit tu radostnou zvěst, která patří všem lidem, že „se nám dnes narodil Kristus Pán“. Slovo „dnes“ tu neznamená nějaký časový úsek, ale vyjadřuje spíše začátek vztahu člověka k Bohu. Liturgie Církve přebírá biblické výpovědi o tom, co se „dnes“ stalo a už celé dvě tisíciletí je s pokorou, ale i s nadějí a radostí opakuje.
Radujeme se nad tím, že se zjevil Bůh – Láska. Láska se Vtělila. Bůh se stal člověkem. Vánoce znamenají setkání s Láskou. Především s Láskou Boží, která v malém dítěti Ježíši přišla na svět. Jsou setkáním s Boží Láskou, která se projevila zcela lidským způsobem. Vánoce jsou setkáním s Láskou, která je v bezbranném dítěti nabídnuta všem lidem. Jsou setkáním s Láskou, která otevírá dveře víry, přestože nemá žádné donucovací prostředky. Tato Láska se však žádnému člověku nevnucuje. Je prostě darem. Obohatí jen ty, kteří se jí otevřou a ji přijmou. A přece je tato Láska příkazem. Je příkazem, který je nutné poslouchat, pokud chce člověk dosáhnout štěstí a ne věčnou záhubu.
Poselství Vánoc je aktuální pro každého, neboť vychází z radostné skutečnosti, že Bůh má o člověka zájem. Dokonce vidíme, že Bůh člověka miluje, sklání se k němu. Ale pokud chceme vidět Boha – Dítě ležící v jeslích nebo v Mariiných rukou, musíme se hluboce sklonit.
Pokud člověk nežije duchovním životem, může se mu zdát, že při narození Syna Božího šlo pouze o historickou událost, sice velmi pěknou, ale dnešnímu člověku nic neříkající. Pokud však žije duchovním životem, začíná chápat, že „početí z Ducha Svatého“ v každém z nás a „Narození Krista“ do našich skutků je stále aktuální. Všichni, kteří jste se dobře připravili po duchovní stránce na Vánoce a udělali jste si dobrou a upřímnou vánoční zpověď, jistě přiznáte, že se s vámi stalo něco dobré. Prožíváte klid a radost nejen z vnějších věcí a událostí, ale přímo ze srdce. To, co se událo při Vánoční zpovědi a pokud to pokračuje dobrým předsevzetím, můžeme klidně nazvat „početí Krista z Ducha Svatého“.
Platí totiž Kristovo slovo, že nejen blahoslavená Panna Maria je a má být jeho matkou, ale každý, kdo slyší Boží Slovo a zachovává ho, každý kdo plní vůli Boží, je jeho matkou. Duchovně počíná Krista každý, kdo chce změnit svůj život k lepšímu. Někteří křesťané však stále zůstávají v tomto stavu duchovního početí Ježíše, ale nepřinesou ho a neporodí na svět, a musíme to s bolestí konstatovat, že brzy po Vánocích ho potratí. Kristus nemůže v nich žít, neboť jakmile skončí Vánoční svátky, už si vědomě a dobrovolně volí úplně jiný styl života a to „život ovládaný hříchem“.
Duchovní otcové říkají: „Počíná Ježíše, ale neporodí ho ten, kdo slyší Slovo Boží, ale neuskutečňuje ho. Ten dělá jeden duchovní potrat za druhým, dává si předsevzetí, že se obrátí, ale pak na toto své předsevzetí soustavně zapomíná a nechává ho neuskutečněné. Dá se o takovém člověku říct, že je to sice člověk, který má víru, ale chybí mu skutky.“
Zamysleme se nad určitými chybami duchovního života, kterých se někteří lidé dopouštějí. Skutečné a svaté přijímání je jen to, které je trvalé. Vůbec nejde v našem duchovním životě o to, abychom si jednou po případě dvakrát ročně splnily svou povinnost vůči Bohu a laskavě šli na zpověď a na chvíli přijali Ježíše do sebe. Bůh nechce od nás laskavost ale lásku. Ve svatém přijímání jde o naplnění přikázání lásky k Bohu. Svaté přijímání, pokud není a nemá být aktem trvalého odevzdání, tak pak vůbec není svaté, ale může to být jen Jidášův polibek, zrada Krista. Jít na mši svatou a nehledat možnost setkání s Kristem ve svátosti, je jako dohodnuté rande, na kterém dívka oznámí svému chlapci, že ho už nechce, že si našla jiného.
Pro ty, kteří to s Kristem myslí skutečně vážně, jsou určeny tato slova. Uvažujme nyní o pozitivním případě pravého a úplného mateřství, které nás činí podobnými Panně Marii. Sv. Bonaventura, říká, že duše počíná Ježíše, když je nespokojená se životem, jaký vede, a pod vlivem svatých vnuknutí a zanícená svatým žárem se konečně rázně odtrhne od svých starých návyků a chyb a je jakoby duchovně oplodněna milostí Ducha Svatého dá si předsevzetí, že začne nový život. Došlo ke Kristovu početí.
Když byl požehnáný Boží Syn počat, narodí se v srdci, ale jen tehdy, pokud duše vše rozumně uvážila, vyžádala si vhodnou radu a vzývala Boha o pomoc a ihned uskuteční své svaté předsevzetí a začne uskutečňovat to, co v ní už dávno zrálo, ale se to stálo odkládalo z obavy, že není k tomu schopná. Ale jedno musíme zdůraznit: Toto předsevzetí „začít nový život“ musí se ihned projevit něčím konkrétním. Když není předsevzetí uskutečněné, byl sice Ježíš počat, ale nebyl zrozen. Jde o jeden z mnoha duchovních potratů. Je to jeden z tolika odkladů, kterými je protkán náš život a které jsou hlavním důvodem, proč je tak málo svatých.“
Papež František říká: „Bůh je maličkým dítětem v náručí ženy, která živí svého Stvořitele. (…) Ji prosíme o milost úžasu před Bohem, který sám budí úžas. Ona je matkou, která v dětech rodí úžas víry, protože víra je setkáním, nikoli náboženstvím. Také církev potřebuje nově žasnout nad tím, že je příbytkem živého Boha, Pánovou Nevěstou, Matkou, která rodí děti. Dovolme, aby se na nás Maria dívala. Obzvláště ve chvílích nouze, vězíme-li ve spletitostech zauzleného života, je správné hledět k Marii. Je však krásné, necháme-li ji hledět na sebe. Dívá-li se na nás, nevidí hříšníky, nýbrž děti. (…) Tento mateřský pohled, který dodává důvěru, umožňuje růst ve víře. (…) Je-li ve víře místo pro Matku Boží, nikdy se nevytratí střed, totiž Pán, protože Maria nikdy neukazuje k sobě, nýbrž k Ježíšovi a bratřím, protože ona je Matkou.“ (papež František, podle promluvy z 1. ledna 2019)
Svou úvahu skončím výzvou sv. Augustina: „Matka ho nosila v lůně, my ho nosíme v srdci. Panna otěhotněla když se v ní vtělil Kristus, naše srdce ať otěhotní vírou v Krista. Ona porodila Spasitele, naše duše ať porodí spásu a chválu. Ať nezůstanou naše duše neplodné, ale ať se stanou plodnými pro Boha.“ Ať vánoční svátky prohloubí vaši radost a jistotu z víry, že narozené Dítě v jeslích je Emanuel – Bůh s námi. Ať vás On sám v dnešní den naplní hlubokým klidem a ať vás provází svým požehnáním na cestách vašeho života. Toto Vám všem vyprošujeme a přejeme k vánočním svátkům my bratři menší.