Dnešní první čtení ze skutku začalo konstatováním: „Apoštolové a bratři v Judsku se dověděli, že i pohané přijali Boží Slovo.“ Tímto způsobem se vyjadřuje skutečnost růstu církve. Církev tvoří ti, kteří přijali Boží Slovo. V církvi se přednostně jedná a má jednat o přijetí Božího Slova, jen pak muže být přijímání Kristova těla opravdu požehnáním, jen pak se naše sv. přijímání stane projevem lásky ke Kristu. Kristus je Vtělené Boží Slovo. Bůh svůj charakter zjevuje ve svém Slově a my ho skutečně milujeme jen tehdy, když se s tímto Slovem ve vůli i bytostně sjednocujeme.
„Když pak Petr přišel do Jeruzaléma, věřící obráceni ze židovství (ti co byli z obřízky) mu dělali výčitky a říkali: „Vešel jsi k lidem neobřezaným a jedl si s nimi!“ Abychom mohli lépe pochopit dnešní čtení ze Skutků apoštolských, musíme si objasnit pár věci. Apoštolové byli dětmi židovského národa a tento národ byl vyvolený. V zásadě bylo možné přidružit se k tomuto národu. Známe mnoho případů konverzí. Mnozí pohané se připájeli k tomuto lidu. Ale podmínkou bylo přijmout Mojžíšův zákon a dát se obřezat. Jinak platilo, že Žid nesměl vejít k lidem neobřezaným. Nesměl mít s nimi společenství, které by se například projevilo společným stolováním a bydlením. A toto měli apoštolové tak hluboko v sobě zakódované, že navzdory velkému misijnímu příkazu, kterým jich Kristus posílá do celého světa, trvalo velmi dlouho, než se dali na toto poslání. Dá se říci, že až tehdy, když je pronásledování donutilo opustit krásné a svaté město Jeruzalém. Začínáme chápat tu výtku, kterou společenství věřících adresovalo Petrovi: „Vešel jsi k lidem neobřezaným a jedl si s nimi!“
„Petr jim tedy začal po pořádku vykládat (vysvětlovat)“. Velmi často se dopouštíme jedné chyby, že se rozzlobíme a neumíme se vžít do situace těch, jimž nejsou věci naší víry tak jasné jako nám. Možná, kdyby se tu projevila Petrova prchlivost a začal by na nich křičet: „Co se staráte do toho! Bůh mě tam poslal!“, možná bychom četli už ve Skutcích apoštolských o prvním církevním rozkolu. Ale ne, Petr začal vyprávět a po pořádku jim vysvětloval. Petr se neurazil, neuzavřel do sebe, ale vysvětlil jim to, co pro něj samého bylo předtím nepochopitelné. A ukázal, jak ho Bůh osvobodil od jeho vlastních předsudků.
Je také důležité mluvit po pořádku. Boží konání je často pochopitelné, až když se dodrží řád, který Bůh do něj vložil. Proto, když chceme správně pochopit svou víru i my musíme dodržet řád, který je obsažen v Písmu svatém. Začít Stvořením světa a skončit Apokalypsou. Boží věci jsou často nepochopitelné a možná až pohoršující, když se tento řád nedodrží. Boží Slovo má v sobě určitou pedagogiku, kterou nás Bůh vychovává k víře. Apoštol Petr jim věci vysvětloval, neboť bez tohoto vysvětlení, by je nemohli správně pochopit. Pro náš život z toho vyplývá, že když se potkáme někde u odloučených bratří s nepochopením a s kritikou našeho jednání, nemáme se urazit, ale máme vysvětlovat po pořádku, proč je to u nás tak. A budeme překvapeni, že i oni to pochopi, uspokojí se a budou oslavovat Boha. Mnoho nedorozumění je na světě právě proto, že se věci chtějí řešit ve víru vášni a předsudku, ale pokojné vysvětlení přináší mír a oslavu Boha.
Petr vypráví o svém setkání se setníkem Korneliem. Co je na tomto setkání zvláštní. Peter poprvé vstupuje k neobřezaným pohanům, tedy k lidem, kteří nebyli podrobení Mojžíšovu zákonu, kteří ale toužili po Spáse a žili ve shodě se svým svědomím. Písmo Svaté charakterizuje setníka Kornelie takto: „Byl to člověk zbožný, s celou svou rodinou věřil v jediného Boha, byl velmi štědrý vůči židovskému lidu a pravidelně se modlil k Bohu.“ O jeho domácnosti se dovídáme, že tam žilo více zbožných lidí. Po zjevení anděla v jeho příbytku slyšíme, že si Kornelius zavolal ze svých lidí dva sluhy a jednoho zbožného vojáka ze své stráže. Anděl o jeho duchovním životě vydává toto svědectví: „Bůh přijal tvé modlitby a almužny a pamatuje na tebe.“
Apoštol Petr svůj vstup do domu pohana objasňoval i tímto argumentem: „Duch mi řekl, abych bez váhání šel s nimi.“ Když toužíme po podobném vedení Duchem Svatým, musíme se nejprve naučit rozeznávat hlas Páně v Písmu svatém. I v dnešní době existuje mnoho soukromých zjevení, plných krásných slov, ale jen člověk, který zná Boží Slovo se umí v nich orientovat a správně je rozpoznat. Sv. Petr byl veden Duchem velmi konkrétně, protože se věnoval modlitbě a službě Slova. A Duch mu řekl, aby bez váhání šel s nimi. Kdy k nám mluví Duch Boží? Můžeme to zjistit i takto: Nikdy ani zastřeně nemluví proti smyslu Zjeveného Slova, Písma svatého. Každé Boží Slovo je živé a účinné. Bůh i koná to, co říká. Petr prožil v sobě takové ujištění, že se už nebál vejít do domu setníka, navzdory předsudkům, v nichž byl vychován.
Setník Kornelius byl na toto setkání s církví formován andělem. Anděl mu řekl: „Pošli někoho do Joppe a pozvi k sobě Šimona, kterému říkají Petr. Co on ti poví, přinese spásu tobě i tvé rodině (on ti zvěstuje slova, ve kterých najdeš spásu ty a celý tvůj dum).“ Apoštol Petr má tato slova. Slova, které musí být na živo zvěstována, které musí zaznít z úst do uší, a v kterých najdeš spásu ty a celý tvůj dům. A tato slova mají takovou silu, že když ještě Petr mluví, sestoupil na ně Duch Svatý. Duch Svatý je Spásou člověka, On je tou Spásou, která se ukrývá v Božím Slově. Duch Svatý zachraňuje člověka. Na každého jednoho aplikuje vykupitelské ovoce Kristovy smrti. Duch Svatý sestupuje při hlásání Božího Slova a jeho účinky jsou stejné, jaké na Letnice.
Bylo třeba toto sestoupení Ducha Svatého na pohany a jeho mohutné projevy, aby Peter konečně pochopil, že Bůh to opravdu vážně mysli i s pohany: „Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé.“ A až po tomto sestoupení Ducha Svatého nabírá Petr odvahu, že pokřtí pohany, kteří nepřijali nejprve obřízku. Poslušné kázání Božího Slova přineslo ovoce Spásy. Duch Svatý sestupuje na pohany. A tak jako ráz Peter před veleknězem osvědčil, že je „více třeba poslouchat Boha než lidi“, stejně nyní poučuje ostatní apoštoly a bratry ze židovství: „Jestliže tedy jim Bůh dal stejný dar jako nám, když uvěřili v Pána Ježíše Krista, jak jsem já v tom mohl Bohu bránit?“ Když to slyšeli, spokojili se a slavili Boha slovy: „Tak i pohany povolal Bůh k pokání, aby dosáhli života!“