Při čtení evangelijních zpráv o zmrtvýchvstání Páně, se nevyhneme dojmu jakéhosi zmatku ve svědectvích různých lidí o setkání s Ním. Každý evangelista jakoby trošku odlišným způsobem hovoří o události vzkříšení. Když člověk čte povrchně evangelní zprávy, může se mu zdát, že tento zmatek je překážkou hodnověrnosti událostí. Ale můžeme se i takto na to podívat: Kdyby evangelisté chtěli lhát, určitě by si dali pozor na to, aby vypovídali úplně stejně. Avšak tyto texty nepůsobí dojmem literární uhlazenosti a propracovanosti. Působí spíše dojmem, jako když se snaží více lidi najednou zaznamenat něco, co se před nimi odehrává v čase a v prostoru. Každý z nich se setkává s trochu odlišným okruhem svědků. Jeden ví toho víc než druhý. Jsou zde určité výpadky informace, což je běžné v našem životě. Ne všichni všechno vědí. Ne všichni jsou vždy při tom. Někdo je očitý svědek, někdo slyšel událost vyprávěnou od jiného. Kdyby evangelium vznikalo jako padělek v kruhu vzdělaných literátů, nikdy by nevykazovalo takovou různost podání. Ale právě tato různost svědčí o tom, že v evangeliích je písemně zachycen kus života, který se odehrál v čase a v prostoru naší pozemské reality.
I v našem životě se velmi často vyskytuje problém informovanosti. Někdo je očitým svědkem, jiní slyší o události až z druhé ruky. I dnešní evangelium nám ukazuje tento problém. „Ženy se strachem a s velkou radostí vyběhli z hrobu a běželi to oznámit jeho učedníkům.” Setkali se s Pánem. Ježíš jim adresuje slova: „Nebojte se!“ Strach není dobrým společníkem a ze strachu člověk udělá spoustu špatných věcí. Těm, kteří odevzdali svůj život Kristu natrvalo a nejen na krátkou dobu Velikonočních svátků, patří Kristova výzva k odvaze. Pokud jste přijali Krista jako svého Pána a Spasitele, pokud jste ho přijali jako svůj Život, Pravdu a Cestu, přešli jste již ze smrti do života a nehrozí Vám Boží soud. I pro Vás platí: „Nebojte se!“ Pán Ježíš posílá ženy se slovy: „Jděte a oznamte“. Mnoho zla pochází z nevědomosti. Boží Slovo se šíří hlásáním. Kdo hlásá Boží Slovo má účast na plodnosti Boha. Bůh Otec ustavičně plodí a chce plodit svého Syna, své Slovo i do našich duší. A každý hlasatel Božího Slova má účast na této nesmírné plodnosti a radosti Boha.
„Když ženy odešly, někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím všechno, co se stalo. Ti se sešli se staršími, poradili se a dali vojákům mnoho peněz se slovy: Budete říkat: „V noci přišli jeho učedníci a kým jsme my spali, oni nám ho ukradli. A kdyby se to dostalo do uší vladaře, my ho uchlácholit a postaráme se o vaši bezpečnost“. Toto je druhá cesta informace o vzkříšení. Tato informace je pokřivená lidskými ohledy, neboť lidské slávu milovali více než Boží. Zde se již nejedná o pravdu, nýbrž o zachování dobrého image před lidmi. Tato druhá informace byla pokřivená i láskou k penězům. Sv. Pavel v 1 Tim 6,9-10 tvrdí: „Kdo chce být bohatý upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhuje lidi do zkázy a záhuby. Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení.“ I strážci hrobu sebrali peníze a udělali tak, jak jejich poučili. A tyto řeči jsou rozšířeny mezi Židy až po dnes.
Možná si neuvědomujeme, že každé slovo se šíří jako kruhy kolem kamene, který jsme hodili do vody. Raz vyslovená lež, může přetrvat toho, kdo ji vyslovil. A pro jednu lež nebo pro zamlčení Pravdy mnoho duší nemusí k ní dospět. Velkou odpovědnost mají všichni vychovatelé, kněží, školští pracovníci, novináři, pracovníci v rozhlase a v televizi, umělci. Jejich omyl často poznamenávají celé generace. Pokud nebudeme vydávat svědectví o Vzkříšeném, mnozí nedospějí k Pravdě. Nechť je nám vzorem prvotní církev. Sv. Peter může konstatovat. „Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky.”
Na závěr ještě několik myšlenek, které jsou věnovány problémům informace a problému pravdy. Pravdomluvnost není absolutní povinností. Láska má přednost. V konkrétních situacích třeba zvažovat, zda je vhodné a zda nikoliv odhalit pravdu tomu, kdo se na ni ptá. Dobro a bezpečnost druhého, respektování soukromého života, obecní blaho jsou dostatečné důvody, aby se zamlčelo to, co nemá být známo, nebo aby se použilo šetrného způsobu řeči. Povinnost vyvarovat se pohoršení často vyžaduje přísnou diskrétnost. Nikdo není povinen vyjevit pravdu tomu, kdo nemá právo ji znát.
Služební tajemství, kterým jsou vázáni například politici, vojáci, lékaři, právníci nebo důvěrné informace, učiněná pod pečetí tajemství, mají být uchovávány kromě výjimečných případů, kdy by dodržení tajemství mělo tomu, kdo ho svěřuje, komu bylo svěřeno nebo třetím osobám způsobit velmi těžké škody, kterým lze zabránit jen rozšířením pravdy. Soukromé informace, škodlivé druhým, nemají být rozšiřovány bez závažného a přiměřeného důvodu, i když nebyly svěřeny pod pečetí tajemství.
Každý má dodržovat spravedlivou zdrženlivost ohledně soukromého života jiných osob. Zodpovědní pracovníci v médiích mají dodržovat správnou rovnováhu mezi požadavky obecného blaha a respektování práv jednotlivců. Zveřejňování informací ze soukromého života osob angažovaných v politické nebo veřejné činnosti je nutno odsoudit potud, pokud porušuje soukromí a svobodu těchto osob. Odpovědní představitelé tisku mají při šíření informací právě z titulu svého povolání povinnost sloužit pravdě a neporušovat lásku. Se stejným úsilím ať se snaží o to, aby respektovaly povahu faktů a meze kritického posuzování osob. Musí se chránit, aby neupadli do osočování.
A přece existuje pravdomluvnost, která nás váže ve svědomí. Tato pravdomluvnost spočívá v tom, že kážeme a a vydáváme svědectví o Ježíšovi, který je Cesta, ale také Pravda a Život.