Ústřední postavou, kolem níž se točí děj Skutků apoštolských, není ani apoštol Petr, ani apoštol Pavel ani někteří jiný apoštol ale Duch svatý. Kniha Skutků apoštolských vydává svědectví o silném působení Ducha svatého. Duch svatý není nějakou abstrakcí, ale živou Osobou. Velmi často se snažíme v rámci své víry vyrovnat se stavem světa, ve kterém žijeme a který je plný projevů zvrhlosti a zloby, často chceme své deprese a nemoci připsat Bohu, ale zatím nám Skutky apoštolské a také Evangelia ukazují, že všude tam, kde se lidé otevírají Božímu Království, tam kde naslouchají Božímu Slovu a řídí podle něj svůj život, mizí nemoci. A naše víra nás poučuje, že svět leží v moci zlého a že ho nemáme milovat, ale evangelizovat.
„Tehdy začalo kruté pronásledování jeruzalémské církve; všichni kromě apoštolů se rozprchli po Judsku a Samařsku.“ Včera jsme četli o mučednické smrti sv. Štěpána, jehož zvykneme označovat i termínem prvomučeník. V dnešním čtení se nám hovoří o tom, že po smrti sv. Štěpána nastalo velké pronásledování církve v Jeruzalémě a všichni se kromě apoštolů rozprchli. „Zbožní muži Štěpána pochovali a velmi nad ním truchlili. Saul se však snažil církev zničit: pátral dům od domu, zatýkal muže i ženy a dával je do žaláře“.
Římský katechismus nás poučuje: „Satanova moc není neomezená. I on je jen tvor, sice mocný (vzhledem k nám, nikoli vzhledem k Bohu) protože je duch, ale přece jen tvor: nemůže zmařit budování Božího království. I když satan působí ve světě z nenávisti vůči Bohu a jeho království, které je v Ježíši Kristu, a i když jeho činnost působí vážné škody – duchovního rázu a nepřímo i fyzického – každému člověku i společnosti, tuto činnost dopouští Boží prozřetelnost, která mocně a přitom nenásilně řídí dějiny člověka i světa. Proč Bůh dopouští, tuto Ďáblovu činnost je velkým tajemstvím, ale víme, že „všechno napomáhá k dobru těm, který milují Boha“ (Řim 8,28).
„Ti, kteří se z Jeruzaléma rozprchli, začali kázat evangelium všude, kam přišli.“ Tito křesťané se nechovali jako ustrašení uprchlíci. Všude tam, kam přišli ohlašovali evangelium. Církev měla prospěch z pronásledování. Možná, kdyby nevypuklo toto pronásledování, věřící by se neodhodlali k tomu, aby hlásali evangelium celému světu. Všichni jsme takoví, že když je nám někde dobře, rád tam zapouštíme kořeny. A v Jeruzalémě bylo před tím opravdu dobře.
„Filip odešel do města Samaří a zvěstoval tam Krista.“ Chodí po našich městech a vesnicích různí hlasatelé, ale nedá se vždy o nich říci, že hlásají Krista. Jejich hlásání se neshoduje s tím, co dělali apoštolové a co hlásala prvotní církev. Co to znamená hlásat Krista? Na jednom místě v evangeliu slyšíme, jak Kristus vyzývá apoštoly, aby svědčili o něm. Duch svatý je uschopní k tomuto svědectví. Kristus je Boží mocí i Boží moudrostí. Hlásat Krista znamená hlásat Boží lásku, kterou tak Bůh miluje svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby nikdo kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný. Kristus je tímto Životem. Hlásání Krista to je služba tomuto Životu. Bůh chce Život. Hlásání Krista je však plodem Života, který je sjednocený s ním, týmž Duchem. Pouze ten může hlásat Krista, kdo prožívá skrze něho Boha a jeho dobrotu. Láska Boží je vylita v našich srdcích skrze Ducha svatého, který nám je dán.
Při hlásání, které je službou Životu, se dějí ještě jiné věci. Dějí se Boží znamení, které jsou vpádem Božího království do našeho světa zraněného hříchem. Slyšíme: „Všichni lidé byli zaujati Filipovými slovy, když je slyšeli a když viděli znamení, která činil. Neboť z mnoha posedlých vycházeli s velikým křikem nečistí duchové a mnoho ochrnutých a chromých bylo uzdraveno.“ K tomu, aby se člověk probudil ve vztahu k Bohu je potřebný zázrak. Bůh stvořil všechno pro Život. Smrt je plodem hříchu. Opakem smrti je Ježíš. On je Vzkříšení a Život. Duch svatý je Duch tohoto Života. Bůh je Život a nemůže mu být po vůli žádné inklinování ke smrti. Bůh je Láska. A tato Láska si bytostné přeje vše, co stvořila, protože to neučinila pro smrt, ale pro Spásu. Smrt je výsledkem opačné cesty, cesty od Boha. Církev je službou Života.
Každý hřích nás vrhá znovu a znovu pod moc zlého ducha. A zlý duch je tyran. Ježíš mluví o něm, že je vrahem lidí od počátku. Ale Bůh miluje člověka. Ježíš přišel, aby osvobodil posedlých. Člověk je týrán svým hříchem a jeho důsledky, ale Ježíš přišel proto, aby nás vysvobodil z moci hříchu a také z jeho důsledků. Každá svátost je lékem pro život. V každé svátosti působí Duch svatý v určité oblasti našeho životě. Myslíte si, že Duch svatý už dnes nechce tak mohutně účinkovat, jak to bylo v dobách apoštolských? Bůh nemá problémy jako my, že by něco nemohl udělat. „A tak nastala veliká radost v tom městě.“ Toto se děje vždy tam, kde se lidé otevírají Bohu a jeho Království. Bůh nechce, aby člověk byl sužován zlým duchem. Ježíš nám přináší radost a chce, aby naše radost byla úplná.