Narodil se 25. dubna 1214 ve Francii. Po předčasné smrti svého otce, roku 1226, když dovršil dvanáct let, se stal králem Francie. Oženil se (1234) s Markétou Provensálskou a dobře vychoval svých 11 dětí. Snažil se nejen žít, ale i vládnout podle křesťanských zásad. Přísně dbal na dodržování spravedlnosti. Jako panovník byl úspěšný. Ve vlastním státě uskutečnil mnohé průkopnické reformy. Ujímal se chudých a stavěl nemocnice. Byl hluboce zbožný a sám se stal členem 3. řádu sv. Františka, ale vždy si bránil práva krále vůči církvi. Podporoval církev při prosazování důležitých rozhodnutí, ale také odsuzoval zneužívání církve. Snažil se urovnávat spory bez války, ale nebyl zbabělcem, když bylo třeba, dovedl rázně zasáhnout.
Jeho duchovnost můžeme vyčíst i z jeho duchovní závěti svému synovi: „Nejdražší synu, především ti dávám naučení, abys miloval Pána, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou silou, neboť bez toho není spásy. Synu, musíš se vyhýbat všemu, o čem víš, že se to Bohu nelíbí, to znamená každému smrtelnému hříchu; raději musíš strpět všechna možná muka, než abys spáchal nějaký smrtelný hřích. Dopustí-li Bůh na tebe nějaké utrpení, musíš to ochotně snášet, děkovat za to a chápat, že je to k tvému dobru a že sis to snad zasloužil. A dopřeje-li ti Bůh nějaký úspěch, musíš mu pokorně děkovat a dávat pozor, aby tě přitom nezkazila pýcha nebo něco jiného, neboť nesmíš to, cos od Boha dostal, obrátit proti němu nebo ho tím urážet.
Zúčastňuj se rád a zbožně bohoslužeb církve, a v kostele se měj na pozoru, aby ses nerozhlížel, zbytečně nemluv, ale zbožně se modli k Bohu ústy nebo rozjímáním v srdci. Měj soucitné srdce vůči chudým, ubohým a trpícím, a podle možnosti jim poskytuj pomoc a útěchu. Za všechna dobrodiní, která ti Bůh udělí, mu vzdávej díky, aby ti Bůh mohl dát ještě více. Vůči svým poddaným jednej spravedlivě a neodchyluj se od spravedlnosti vpravo ani vlevo; a vždycky buď spíše na straně chudého než bohatého, dokud nebudeš s jistotou znát pravdu. Starej se o to, aby všichni, nad nimiž budeš mít moc, a především osoby církevní a řeholní, žili pod ochranou spravedlnosti a pokoje. Buď poslušně oddán naší matce římské církvi a nejvyššímu veleknězi jako duchovnímu otci. Usiluj o to, aby byl z tvé země vymýcen každý hřích, a zvláště rouhání a bludy.
Nejdražší synu, nakonec ti dávám požehnání, jaké může dát milující otec synovi. Svatá Trojice a všichni svatí ať tě chrání od všeho zlého. Ať ti dá Bůh milost, abys konal jeho vůli, a tím mu sloužil a vzdával čest, abychom po tomto životě společně dospěli k němu a mohli ho vidět, milovat a chválit bez konce. Amen.”
Podnikl dvě křížové výpravy na osvobození Svaté země (1248, 1270). Při druhé se nakazil morem a zemřel 25. srpna 1270 poblíž dnešního Tunisu. Za jeho vlády byla Francie nejmocnějším státem v Evropě. Ještě za živa ho volali: „nekorunovaným císařem Západu”. Ve své epoše byl považován za jednu z největších osobností. Za svatého byl prohlášen 11. srpna 1297 papežem Bonifácem VIII. Jeho srdce se dodnes uchovává v urně na oltáři normandského Dómu v Monreale na Sicílii. Další jeho ostatky jsou uloženy v mohutném chrámu St. Denis v Paříži. Jeho úcta se rozšířila po celém světě. Je patronem 3. řádu sv. Františka.