Už třetí den, skrze čtené evangelia, máme možnost pozorovat průběh Jidášovy zrady: „Jeden z Dvanácti – Jidáš Iškariotský – odešel k velekněžím a zeptal se jich: „Co mi dáte, když vám ho zradím?“ Oni s ním smluvili třicet stříbrných. Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil.“ Podle Matouše se toto Jidášovo rozhodnutí událo dříve, než byla Poslední večeře. Tak jsme to četli i ve včerejším evangeliu. Jidáš se nám jeví jako pevně rozhodnutý. Evangelium hovoří o jednom z Dvanácti a to je téměř jedna desetina z učedníků.
Jeden z Dvanácti odešel. Proč odešel? Nejprve si zatemnil srdce různými nevěrnostmi. Apoštol Jan o něm vydává svědectví, že kradl ze společného. Možná si ze začátku dovolil jen málo, později více. A postupně přestal vidět vírou v Ježíši svého Boha. Začal ho vnímat jen jako člověka a začal ho kritizovat. Jidášova zvrácenost se projevuje už v jeho nabídce velekněžím. „Co mi dáte a já ho zradím?“ První zvrácenost spočívá v tom, že je ochoten vyměnit člověka za věc. Chce se s velekněžími jednat jako obchodník s otroky. Nakonec prodává Ježíše za cenu otroka. Člověk, který prodal Boha, dělá si otroka ze svého bližního. Vidíme to i v naší společnosti, která když opustila víru v Boha, ztratila zároveň vědomí o ceně člověka, což se projevuje i v postoji vůči počatému životu. Druhá zvrácenost je ještě větší, vyměnil Stvořitele za stvoření.
Jedné i druhé formy zvrácenosti se můžeme i my dopouštět a to tehdy, když dáváme přednost věcem před vztahy, „mít“ před „milovat“. Když jsou nám milejší peníze nebo majetek jako lidé, po případě když před lidmi upřednostňujeme zvířata. Druhá forma zvrácenosti se projevuje v tom, když Bůh není opravdu v našem srdci na centrálním místě a my dáváme přednost lecčemu a komukoliv před ním.
Matouš, na rozdíl od apoštola Jana, zná jeden detail, který Janovi utekl. Možná se v rámci poslední večeři nacházel někde blízko Jidáše a zachytil odpověď na otázky, které Ježíšovi začali jednotliví apoštolové klást: „Jsem to snad já, Pane?“ … „Také Jidáš, který ho chtěl zradit, se zeptal: „Jsem to snad já, Mistře?“ Odpověděl mu: „Tys to řekl.“ I evangelista Jan vzpomíná namáčení v míse ale v jiné souvislosti: „Ten je to, komu podám omočené sousto.“ Po tom soustu vstoupil do něho Satan. Ježíš mu pak řekl: „Co chceš udělat, udělej rychle.“ Je možné, že obě věty zazněly při Poslední večeři, ale každý evangelista zachytil něco jiného z celého rozhovoru. To čemu neporozumíme si obyčejně ani nezapamatujete.
Pán Ježíš, podle Matouše, Jidášovi přímo ukazuje, že ví o jeho zamýšlené zradě, ale Jidáš se už nezastaví na své cestě. Zatemněn zlým duchem si i tyto Ježíšova napomenutí vysvětluje po svém. Pohrdá Ježíšem, který i když ví o jeho zradě, nezabrání mu v ní. Trpělivost a dobrotu si vysvětluje jako zbabělost a slabost. Jidáš už nemá Ducha Kristova a proto ztrácí vnitřní světlo. V Kristu už nevidí Božího Syna ale jen předmět, který může prodat a vyměnit podle své chuti. Ježíš zjevně a zřetelně upozorňuje Jidáše na katastrofální důsledky jeho zrady pro pozemský i věčný život. Je to poslední vážná výstraha před zlým skutkem. I když Bůh dokáže udělat ze zla dobro, přece nám nedává právo konat zlo.
Prosme Ježíše, abychom ho nikdy nezradili. Abychom od něj nikdy neodešli. Pokud jsme ho i ve svých hříších zapřeli, v slzách se vraťme k němu, neboť On je Světlo a Život.