Slyšeli jsme jako Ježíš říká svým učedníkům, a tedy i nám: „Neodporujte zlému. Nemstěte se, nesuďte se, dávejte i půjčujte..“ A vrchol všeho: „Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým.“ Nic není tak cizí naší zkažené přirozenosti, jako slova, která jsme právě v evangeliu slyšeli. Bližší je nám to, co dovolil Mojžíš, kvůli tvrdosti lidského srdce: „Oko za oko, zub za zub!“ Zdá se nám, že to má v sobě určitou logiku. Ale přichází Pán a učí: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: „Oko za oko a zub za zub“. Ale já vám říkám: „Neodporujte zlému“.“
Proč se nemáme protivit tomu, kdo nám dělá zlo, a proč nemáme zlo odplatit zlem? Začnu trošku filozofií. Filozofie nás učí, že zlo je nedostatkem dobra. Zlo nemá svou vlastní podstatu, ale existuje z negace, z nedostatku dobra. Když chceme zlo přemoci zlem, počínáme si tak, jako když se někdo snaží zlikvidovat jámu tím, že ji od základu vykope. Vytvoří ještě větší jámu. Když chceme zlikvidovat jámu, můžeme ji jedině zaplnit. Zlo je nedostatkem dobra. Jeho likvidace je v naplnění dobrém. A naopak zlo se zlem šíří a živí se mstou. Pokud ho chceme skutečně zničit, musíme ho zastavit, přetrpět.
Bůh sám takto postupuje. Nekoná v smyslu lidské spravedlnosti. Na největší zločin, kterého se lidé dopustili Ukřižováním Božího Syna, odpovídá dobrém, Spásou a odpuštěním hříchů. Dobro vítězí skrze kříž.
Pokud poslechneme Boha, který má nade vším nekonečný nadhled a jedná a učí moudřeji než náš omezený rozum a naše omezené zkušenosti, najdeme znovu harmonii světa i své vlastní bytosti. Když se naučíme takto přemýšlet a pokud se budeme řídit tímto Božím Slovem, zjistíme, že každý okamžik, když jsme se neřídili svou chytrostí, ale Boží moudrostí, se stává pro nás milostivým časem a dnem Spásy. Když je apoštol Jan hlásá, že Bůh je Láska, tak vlastně tvrdí, že Láska je způsob Božího Bytí. Člověk může milovat i nenávidět, ale Bůh je Láska. Láska je Boží Podstatou. K Bohu se můžeme přiblížit pouze Láskou. Kdo miluje, poznal Boha, kdo nemiluje, nezná Boha. Když nemilujeme, vzdalujeme se Bohu, své Spáse, svému Blahu. Láska je naší Blažeností, nenávist nás zraňuje a ničí, nejen tehdy, když jsme jejím objektem, ale i tehdy, když ji necháváme skrze sebe, skrze své tělo, vstoupit do tohoto světa.
„Slyšeli jste, že bylo řečeno: „Miluj svého bližního“ a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já vám říkám: „Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým.“ Pán Ježíš i toto přikázání doplňuje a mění. Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny svého Otce, který je v nebesích. Vždyť on dává vycházet svému slunci pro zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.“ Když Bůh něco od nás žádá, tak jen proto, že je to Dobré a že je to On sám. Nežádá od člověka nic, co by Sám nedělal, nebo co by v jeho vlastních očích nemělo hodnotu. Už SZ nám zjevuje: „Miluješ všecko, co je, a neošklivíš si nic z toho, co jsi učinil, vždyť bys ani nemohl připravit něco, co bys měl v nenávisti. A jak by mohlo cokoli trvat, kdybys ty to nechtěl, anebo být zachováno, kdybys to nepovolal k bytí?Šetříš všecko, protože to je tvé, Panovníku, který miluješ život.“ (Mudr 11,24-26)
Boží postoj je totožný s jeho bytím. Bůh je Láska. A proto miluje vše, co stvořil. Toto vyplývá z Absolutní Boží Svobody. Bůh tvoří zcela svobodně jako umělec, není pod žádným tlakem. Pokud tedy něco tvoří, tak tvoří z čiré Lásky. Bůh nezná nepřítele. Všichni jsme jeho děti. On chce spasit všechny lidi. Pokud je někdo zavržen, není to jeho dílo, ale je to důsledek špatné volby, kterou Bůh ve své lásce respektuje, i když ho to v jeho Stvoření a Vtělení nesmírně zraňuje. I toto nové přikázání o lásce k nepřátelům nám odhaluje hloubky Božského srdce. Bůh má úctu vůči svému stvoření. Toto potvrzuje i zkušenost lidí, kteří přežili klinickou smrt. Mnozí hovoří o tom, že je přímo zaskočila dobrota a úcta s jakou se na ně Bůh dívá. Pokud chceme poznat Boha, musíme vstoupit do tohoto tajemství všeobjímající Lásky. Možná i tyto hlubiny jeho srdce nám pomohou pochopit, to co nás v tomto světě často pohoršuje, alespoň když se jedná o druhé: „Proč Bůh okamžitě nezasáhne a nepotrestá hříšníka?“ Vstupme do jeho soucitného srdce, které trpělivě čeká na návrat marnotratného syna.
„Jestliže tedy milujete ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? A jestliže pozdravujete své bratry, co tím děláte zvláštního? Copak to nedělají i pohané? Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ Toto je dokonalost Boha, kterou jsme vyzváni následovat. Milovat všechny bez závislosti na sympatiích a antipatiích. Učit se milovat jiné národy, jiné rasy, učit se tolerovat lidi jiného smýšlení. Celý složitý svět kolem nás se pro nás může stát prostorem pro zjevení a realizaci této lásky. Kdesi jsem četl, že jediným rozkazem v přikázání lásky k Bohu je to první slovo: „Šema – poslouchej!“ To ostatní: „milovat budeš…“ jsou důsledky tohoto prvního. Milovat Boha znamená, naslouchat mu a poslouchat ho.
Pán Ježíš nám dává příkaz: „Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ Myslíme si, že to není možné? Zapomínáme na to, že Boží Slovo je Živé a Účinné, že je to zároveň Slovo Stvořitele, kterým povstalo vše, co povstalo. Jde jen o ochotu a víru z naší strany. Dovolit Bohu milovat naším srdcem. Láska spočívá v tom, abychom v každém okamžiku svého života, žili Boží Slovo. Z Boží Vůle proudí do naší vůle síla a schopnost lásky. Jsme pozváni mít účast na Božské přirozenosti, skrze poslušnost jeho vůli.
Sv. Jan Pavel II. řekl mládeži: „Prosím vás, abyste přemýšleli, čím by byl lidský život, kdyby Ježíš neřekl: „Milujte své nepřátele!“ Jak by vypadal svět, kdybychom v našich vzájemných vztazích, dávali přednost nenávisti mezi národy, mezi lidmi, třídami a národnostmi, kdybychom budoucnost jednotlivců postavili na tomto základě, lidstvo by bylo odsouzeno k zániku.“ Jakoby vypadal náš svět bez odpuštění? Přesně tak, jak to vidíme ve světě, který ovládá Islám. Nedokáží zastavit rozpoutané zlo, neboť neznají odpuštění pouze mstu. Jednou rozpoutané násilí nedokáží zastavit a ono požírá stále větší množství obětí. Děkujme Ježíši, že nám on sám zjevil Boží odpuštění a že nás učí i přikazuje odpouštět.