Opravdovou radost ze Vzkříšení Páně může přežít jen ten, kdo pochopí smysl těchto Velikonočních událostí. A já mám pocit, že mnozí, kteří jste dnes v kostele na Slavnostní liturgii, smysl těchto událostí naprosto nechápete. Pokud jsem se spletl, budu se z toho jen těšit. Především bychom si měli ujasnit: „Kdo zabil Ježíše Božího Syna?“ Vedou se o tom stále odborné polemiky. Byli to Židé, nebo okupační moc Římanů? Události se odehrály téměř před 2.000 lety. Těžko zrekonstruovat Ježíšův případ a objevit skutečného vraha.
Můžeme ale opravdu zodpovědně prohlásit, že to udělali Židé? Vždyť Židem je i sám Ježíš, kolegium apoštolů a dokonce přesvatá Panna Maria je Židovka. Sv. Pavel, také Žid, když uvažuje nad tajemstvím Izraele, píše v dopise Římanům: „Copak Bůh odvrhl svůj lid?“ a sám odpovídá: „Určitě ne!“ Na jiném místě hovoří o Božích darech a přislíbeních, která jsou neodvolatelně. Izrael přirovnává ke šlechetné olivě, do které jsme byli my naroubováni.
Kdo tedy vlastně zabil Ježíše? Vidíme, že to nemůžeme jednoznačně svalit ani na Židy ani na Římany. Ale s jistotou můžeme říci, byly a jsou to naše hříchy, jsme to my sami. Možná v srdce namítáš: „Já bych to nikdy neudělal, vždyť jsem slušný člověk, chodím do kostela, dávám do zvonečku, občas se i zpovídám a i ke svatému přijímání občas přistupuji, jak jsem tedy mohl žádat jeho smrt? Vždyť jsem v té době ještě ani nežil.
Největší iluzí, kterou v sobě nosíme, je iluze o dobrém a spravedlivém člověku, který se jmenuje „JÁ“. Opravdu jsi dobrý, když jsi volil stranu, která schvalují potrat a nemáš lítost nad plodem vlastního života. Opravdu jsi dobrý, když léta žiješ v konkubinátu, bez zodpovědnosti, bez otevřenosti svého svazku dětem, bez Božího požehnání. Opravdu si dobrý člověk, žiješ-li celý rok bez zájmu o Boha svého Stvořitele, aniž bys poslouchal jeho slovo, aniž by se modlil, abys ho přijímal ve Slově i ve Svátostech. Opravdu jsi dobrý, když dokážeš celé hodiny poslouchat tvrdou hudbu, i když víš, že slova písni jsou rouháním vůči Ježíšovi. Jsi dobrým člověkem, když kupuješ pornočasopisy a sleduješ se zálibou takové pořady v televizi i na internetu. Jak můžeš být spokojen ve světě, který leží v moci Zla?
Co se děje ve tvém srdci, když posloucháš tato tvrdá i když pravdivá slova? Na tuto otázku si musíš odpovědět sám! Jsi přesně takový, jaké je tvé srdce. Každý kdo odporuje Božímu Slovu, každý kdo se o něj nezajímá, zabíjí Božího Syna. Sebe samého nemohu vyjmout z tohoto posudku. Ani já nejsem dobrý člověk. Vím, co mám dělat a nedělám. A já jsem zabil Božího Syna. „Kristus byl usmrcen pro naše hříchy!“ říká apoštol Pavel v listu Římanům.
Jeden Žid, věřící v Krista, takto mluví o Kristově oběti: „Je tak důležité, abychom tomu rozuměli, že jsme byli předvedeni před tvář Boha ukřižovaného za nás, a tady jsme opravdu začali vidět. Co jsme uviděli? Lidé, nikdy bychom neznali, co je to hřích, pokud jsme neviděli Ježíše na kříži. Dokonce to řeknu takto: Já neznám vás a vy neznáte mě, ale dovolím si říct, že nikdo z nás nebyl v plnosti u kříže, protože když se tam jednou dostanete, nikdy nezhřešíte. Protože na tom kříži je oběť, Beránek, který byl zabit, jeho tvář znetvořená více než kterákoli jiná, vypadala hůře než kus masa. Tak vypadá hřích. Toto učinil náš hřích Bohu. Tento násilný Boží čin smíření a vykoupení nás postavil do pozice, kde jsme viděli, co hřích opravdu je. Čiňte pokání! A v tom pokání nacházíme smíření s Bohem. Oddělíte-li smíření od Ukřižovaného Mesiáše, ztratíte svou cestu. V Mesiáši Bůh otevřel doširoka brány nebe a všichni, kdo po tom touží, mohou vejít.“
Co je kříž? Zvykli jsme se dívat na něj jako na Znamení Spásy. Líbat ho, dívat se na něj s úctou. Ale podívejme se na něho očima těch, kteří ještě neznali Tajemství víry. Pro Římany byl kříž tak velkým zlem a pohany, že se mezi slušnými lidmi nepatřilo ani jen vyslovit jeho jméno. Takhle to píše Cicero. Pro Židy měl kříž podobný zvuk: „Zlořečený, kdo visí na dřevě“. Takto to zase vyjadřuje Mojžíšův zákon.
Ježíš byl ke kříži doveden zlobou našeho lidského srdce. On je úplně jiný, než my. Dokonale poslušný Otci, poslušný až ke smrti. Tichý a pokorný srdcem. Plný milosrdenství, ale ne slaboch. Svůj život dává naprosto dobrovolně. V den před svým umučením, vzdává díků Bohu za všechno, i když věděl, co ho čeká. Dobrořečí a láme chléb, své Tělo dobrovolně obětuje za nás. Sv. Petr ve Skutcích apoštolských říká: „On kudy chodil, dobře činil a uzdravoval všechny ďáblem posedlé, neboť Bůh byl s ním. No zavěsili ho na dřevo a zabili. Bůh ho však třetí den vzkřísil.“
Kříž je zjevením zkaženosti lidského srdce. Podíváme-li se na kříž z právního nebo morálního hlediska, myslím nyní na Ukřižování Božího Syna, musíme říci, že z hlediska práva jde o super-zločin a z hlediska morálky o super-hřích. Na kříži vrcholí zloba. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby Velký pátek byl posledním dnem lidských dějin. Kdyby se v dějinách světa měla zjevit Boží spravedlnost, byl by to asi nejvhodnější okamžik. Všichni přistiženi při činu. Ale Bůh chce v lidských dějinách zjevit Milosrdenství. Kříž je zjevením Boží bolesti nad člověkem a zároveň přenesmírné Boží dobroty. Bůh všemu dává jiný smysl.
Situace, kterou přežili Židé po Vzkříšení Páně, se velmi podobá té, kterou přežili Jakubovi synové, když se jim dal poznat v Egyptě Josef jejich bratr. Oni mu kdysi způsobili mnoho zla a prodali ho do otroctví a on se vypracoval až na zachránce Egypta a celého světa. Když před nimi odhalil svou skutečnou totožnost, bratři byli zděšení a čekali spravedliví trest. On jim však řekl tato milá slova: „A teď se netrapte a nesužujte, že jste mě prodali, neboť Bůh mě sem poslal před vámi, abyste zůstali na živu. Jen se nebojte! Zda jsem já na Božím místě? Vy jste si sice snovali zlo, ale Bůh to obrátil na dobro, aby uskutečnil to, co je dnes.“
Originál vyznívá ještě zajímavější: „..vy jste mysleli na zlo, ale Bůh to promyslel na dobro.“ Toto je síla a čistota Božích myšlenek. Bůh i tento Největší zločin, kterým je Ukřižování Božího Syna, promyslel na dobro. Na tomto kříži se zrodila úpěnlivá prosba o odpuštění: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí!“ A Otec určitě vyslyšel prosbu svého Syna. A nejen, že můžeme skrze jeho krev doufat v milost odpuštění našich hříchů, ale Bůh ho i vzkřísil pro naši ospravedlnění.
Kristovo Vzkříšení je radikální obnovou všech věcí. Bůh stírá nejen náš hřích, ale také naši vinu. Bůh nechce, abychom k němu přistupovali s pocitem viny, pokud jsme svůj hřích vyznali. Bůh chce spasit všechny lidi. Na začátku promluvy jsem dost drastický odhaloval zlobu a zkaženost lidského srdce. Ale možná ještě víc jsem vám před očima vylíčil Boží dobrotu. Člověk se stává dobrým, až když uvěří, že jeho Bůh je Nekonečné Dobro.
Na závěr slova sv. Františka: „Tomu, který pro nás tolik špatného vytrpěl, a tolik dobra nám prokázal a ještě v budoucnosti prokáže, tomu ať každé stvoření, které je na nebi i na zemi, v moři i podsvětí, vzdává chválu, čest, slávu i dobrořečení, protože On je naše Síla a Statečnost, jedině On je Podivuhodný, Preslavný a sám Svatý, hodný chvály a Požehnaný na věky věků.“