Velikonoční vigílie „A“ – (Mt 28,1-10)

Včera jsme nechali Pána Ježíše v hrobu a zkoumali jsme, kdo měl vinu na jeho smrti? Naše poznání nás ohromilo: Ne jen Pilát, Herodes, Kajfáš, Annáš, židovský lid, ale i my všichni. Tak, jak hovoří prorok Izaiáš: „On pro náš pokoj snášel trest a jeho rány nás uzdravili”. Dokud člověk nepochopí, že to opravdu naše hříchy přibili Pána Ježíše na kříž, dokonce, že to moje hříchy způsobili jeho smrt, do té doby neobjeví pramen kajícnosti, který každý křesťan potřebuje odhalit. Tedy i já, i ty jsme vrahy! Není nic hroznějšího, než toto poznání. Jakou úctu si pro sebe vyžaduješ „vrah Božího Syna“? Chceš, aby si tě druzí ctili a vážili? Plač nad sebou! Pohrdej sebou! Nejsme vrahy jen v přeneseném smyslu slova, jsme skuteční vrahové, kteří mají na svědomí život Pána Ježíše v sobě i ve svých bližních. Toto není potěšitelné zjištění. Člověk se po něm dobře necítí. Jeho sebevědomí opadne, hrozí se dne, kdy se setká se živým Bohem. Není to stav, ve kterém by se dalo klidně žít dále. Mít perspektivu pekla, je hrozné. Pojďme raději dále, odejděme spod kříže a hledejme společně se ženami, zda pro nás neexistuje nějaká záchrana.

„Po sobotě, na úsvitu prvního dne v týdnu, přišla Marie Magdalská a druhá Marie podívat se na hrob.“ Spolu s nimi pojďme i my. Marie Magdalská představuje nás všechny. Všichni jsme ze stejného těsta. Naše bytí není lepší, jako její. Z nitra nás všech vychází hřích. A i když jsme zlí, dokážeme dělat dobré věci. Cítíme se vinni a chceme se nějak ospravedlnit. Hledáme možnost, jak vzdát poslední úctu Zabitému. Chceme být s tím, se kterým jsme neměli sílu kráčet, pokud žil mezi námi.

„Vtom nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, přistoupil, odvalil kámen a posadil se na něj. Jeho zjev byl jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh.“ Bůh tvoří všechno nové, všechno se mění. Všechno se chvěje před tváří Páně. I my sami se chvějeme. Jsme otřeseni zjištěním, že jsme zodpovědni za smrt Nevinného. Je nám z toho do pláče. Ale jsme zaskočeni i z toho, co činí Bůh. Čekáme trest a On hlásá Spásu.

„Bůh ho vzkřísil pro naše ospravedlnění.“ Máme velký balvan na srdci. Tíží nás vědomí hříšnosti, vědomí viny. Ale nyní slyšíme: „anděl Páně sestoupil z nebe, přistoupil, odvalil kámen a posadil se na něj.“ Anděl nehlídá jen Boží hrob, ale sedl si na kámen, aby ho už nikdo a nikdy nemohl znovu vrátit zpět. Bůh ospravedlňuje.

„Strachem z něho se strážci zděsili a klesli jako mrtví.“ Strach zachvátil ty, kteří šířili hrůzu. Kdybychom se v duchu kajícnosti nepřiklonili na stranu Ježíše, i nám by z Velké noci zůstal jen strach. Strach ze zemětřesení a blesku, strach z potupné vraždy Nevinného a strach ze zjevující se Boží moci. Strach z odvaleného kamene a prázdného hrobu. Když však přicházíme ke hrobu, vedeni kajícností, slyšíme andělovu výzvu: „Vy se nebojte! Vím, že hledáte Ježíše ukřižovaného.“ Vy se nebojte, vy kteří se slzami v očích, hledáte Ježíše, jež byl ukřižován! Nebojte se! Bůh vás nestvořil pro Trest, ani pro Strach. Znám vás! „Vím, že hledáte Ježíše ukřižovaného. Není tady. Byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte a podívejte se na to místo, kam byl položen.“ Hrob je místem smrti, Pán Ježíš v něm není. On vítězí nad beznadějí, smrtí a zoufalstvím. Není zde, neboť hrob jej nemohl zadržet. Smrt nemohla přemoci Život. Pojďte se podívat, pojďte si prohlédnout místo, kde ležel. Ubezpečte se o tom svými očima, svými smysly, abyste uvěřili.

„A rychle jděte a povězte jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých. Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte. To jsem vám měl povědět.“ Běžte! Nechoďte pomalu jako lidé, jež se vrací z pohřbu. To nebyl pohřeb. Máte úžasnou zvěst pro ty, kteří ho milují. Proto běžte. Láska nikoho nechce nechat v nejistotě. Běžte a hlásejte velké skutky Boží. Vstal z mrtvých a i vy se o tom můžete přesvědčit.

„Rychle odešli od hrobu a se strachem i s velikou radostí to běžely oznámit jeho učedníkům.“ I my vyběhněme z hrobu. Hrob není tím místem, kde se máme setkat se Zmrtvýchvstalým Kristem. Musíme vyjít ven z hrobu. Vyběhnout vírou, s bázní a s velkou radostí.

„Vtom šel Ježíš proti ním a řekl jím: „Buďte zdrávy!“ Přistoupili, objali mu nohy a poklonily se mu. Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se! Jděte a oznamte mým bratřím, ať odejdou do Galileje. Tam mě uvidí.“ I my jej můžeme vidět, i my ho můžeme obejmout. Můžeme se ho dotknout vírou v Eucharistii. Když jíme tento chléb a pijeme z tohoto kalichu, zvěstujeme smrt Pánovu, pokud nepřijde ve slávě. Místem našeho setkání se zmrtvýchvstalým Kristem je Eucharistie.

Sv. František nám všem o tom říká: „Otec přebývá v nepřístupném světle. Bůh je duch a Boha nikdo nikdy neviděl. Proto, že Bůh je duch, je viditelný jen v Duchu; neboť co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Avšak ani Syn, pokud je roven Otci, není nikomu viditelný jinak, jako Otec, ani jinak, jako Duch Svatý. Proto jsou zavrženi všichni, kteří sice viděli Pána Ježíše Krista, v jeho člověčenství, avšak neviděli Ho a nevěřili v Něho podle Ducha a Božství, že je pravý Syn Boží. Právě tak jsou zavrženi i všichni ti, kteří sice vidí svátost Kristova Těla, jež je posvátně zpřítomňované v rukou kněze na oltáři skrze slova Pána, pod způsobou chleba a vína, a kteří však nevidí a nevěří podle Ducha a Božství, že je to skutečně Nejsvětější Tělo a Krev našeho Pána Ježíše Krista, jak to dosvědčuje sám Nejvyšší, když říká: „Toto je moje tělo, toto je moje krev nové smlouvy“ a „Kdo jí moje tělo a pije moji krev, má život věčný”.

Proto jen ten, kdo má Ducha Páně, který přebývá v jeho věrných, přijímá Nejsvětější Tělo a Krev Pána; všichni ostatní, jež nemají z tohoto Ducha a odvažují se přijímat, jedí a pijí si odsouzení. Lidé, jak dlouho chcete mít nechápavé srdce, proč nechcete znát pravdu a věřit v Syna Božího? Hle, denně se ponižuje, jako kdysi sestoupil z královského trůnu do života Panny, denně k nám přichází v pokoře, denně sestupuje z Otcova lůna v rukou kněze na oltář. A jak se ukázal svatým apoštolům ve skutečném těle, tak se dnes ukazuje ve svatém chlebu a jako oni, když se na Něho dívali, viděli jen Jeho tělo, ale věřili, že je Pán a Bůh, protože na něj hleděli duchovním zrakem. Také i my, když vidíme tělesným zrakem chléb a víno, hleďme a věřme, že je to jeho pravé a živé Nejsvětější Tělo a Krev. A takovým způsobem je Pán ustavičně se svými věrnými, jak sám říká: „Hle, Já jsem s vámi, až do skonání světa.“ Amen.