Růžencové Panny Marie – terciáři (11.10.)

Říjen je zvláštní formou zasvěcen úctě P. Marie modlitbou růžence, proto bych dnes chtěl s vámi meditovat o teologii růžence. Či je správná a z čeho vychází táto forma zbožnosti? Byly v mém životě doby, když jsem modlitbu růžence pokládal za cosi vrcholně nudné, dokonce později se mi zdálo, že modlitba růžence není teologicky správná. Dnes mám jiný názor. Růženec se modlím rád a cítím, že mě duchovně obohacuje. Myslím, že růženec se dá odvodit z prvních kapitol Lukášova evangelia. Nalezneme tam i první Zdrávas jako inspirované Boží Slovo a také popis toho, co způsobuje přiblížení se Panny Marie k člověku (Navštívení). Pro mě je růženec, jako pupeční šňůrou duchovního života. Maria je matkou tohoto tajemného Kristova života ve mně. Každý růženec, který se modlím, je dobou přiblížení se matky Marie k mé duši. A moje duše sílí z této modlitby. Za šťastné považuji ty dny, kdy se mi podaří pomodlit všechny růžence. V den, kdy se mi to podaří, cítím v sobě plnost míru.

Proto chci v této sv. mši zaměřit váš pohled na P. Marii, jak na první a vzorovou křesťanku, ženu zcela zasvěcenou a odevzdanou Bohu, Nevěstu Ducha svatého, jak zvykl P. Marii nazývat sv. František Z Assisi. Proč o ní mluvíme jako o vzorové křesťance? Protože ona jako první přijímá Ježíše. O křesťanství jako náboženství odlišném od židovství, můžeme mluvit, až od této chvíle. Evangelista Jan říká, že skrze Mojžíše přišel zákon. Zákon dokázal formovat nanejvýš lidské chování, lidskou slušnost, ale skrze Ježíše přichází Milost, které dokáže proměnit hříšné bytí člověka. Na začátku této sv. mše vyznejme a litujme své hříchy, abychom mohli přijmout Ježíše, neboť v tom spočívá naše ospravedlnění před Bohem.

P. Hilarín Felder v knize „Ideály sv. Františka“, popisuje vztah sv. Františka k P. Marii takto: „S Kristem a pro Krista uctíval nejblahoslavenější Pannu“. Odpradávna ho pronikala vroucí zbožnost k „nejdobrotivější Matce“ a „k Paní Světa“. K Matce Kristově projevoval nesmírnou úctu, protože, jak říkával: „učinila Pána Slávy naším bratrem“. Těšil se jako dítě z každé pocty, která se jí prokazovala. Tvrdil: „Právem se vzdává nejblahoslavenější Panně Marii velká úcta, protože nosila Pána pod svým srdcem.“ Proto také, zcela zvláštním způsobem, zasvětil sebe a svůj rád Matce Boží a Matce chudých, Panně Marii. Z toho všeho můžeme vidět, že Mariánská úcta ve spiritualitě sv. Františka zabírá významně místo a z tohoto důvodu by měla podobné místo zaujmout i v našem duchovním životě. Zkusme si říct, proč?

Duchovní otcové říkají, že Krista nemáme napodobovat, Krista máme žít, Kristus je Život. Abychom ho mohli žít, musíme a máme napodobovat P. Marii. Proč nemáme Krista napodobovat? Protože, kdyby se jednalo jen o vnější napodobování, stali bychom se pokrytci a právě toto Ježíš vyčítal farizeům. Krista máme přijmout, jak jej přijala Marie, přijmout ho jako svůj Život a dovolit mu přetvářet svou bytost. A Marii máme napodobovat v jednotlivých krocích jejího požehnaného života, jehož plodem je Ježíš. P. Maria nás chce naučit, jak i my můžeme počít Boží Slovo z Ducha svatého a tak se stát matkami Ježíše Krista. To je nejdůležitější, aby se i v nás počal Ježíš.

V čase Zvěstování, počíná P. Marie z Ducha svatého. To je moment Kristova Vtělení. Při Vtělení se utvářela samotná osoba Vykupitele s jejím výslovným souhlasem. Na rozdíl od přirozeného početí, kdy žena neví, koho počíná a neví, jaký charakter si její dítě přináší a co bude znamenat pro svět, P. Maria dobře znala charakter Toho, kterého počala, k jehož Vtělení dala plně vědomý souhlas a znala i Jeho pozemský život. Znala Krista, protože dobře znala Boží Slovo. Milovala ho dřív, než ho počala. O P. Marii a jedině o ní můžeme říci, že je „těhotná Božím Slovem“. Sv. František z Assisi říká, že „skrz Boží Slovo hluboko do nás proniká Vznešenost našeho Stvořitele“. Nemůže počít z Ducha, kdo nemiluje Boží Slovo. Kristus nepřichází na svět tak, jak se počíná přirozený lidský zárodek, není plodem „přirozené“ vitality a žádostivosti člověka, nepočíná se ze vztahu hříšných lidí, ale se počíná z Boha, z Dokonalé Lásky, z Ducha Svatého.

Na rozdíl od přirozeného početí, kde platí to, co vyslovuje už král David: „v hříchu mě počala matka!“, Kristus se počíná z Ducha Svatého. Maria je jediná v celém tvorstvu, která může Ježíše oslovit stejným způsobem jako Bůh Otec: „Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodila!“ Sv. Ignác z Antiochie říká se vší prostotou, že: „Ježíš je z Boha a z Marie“, jako když mi řekneme o někom, že je synem toho a té.

P. Maria se stává Matkou Boží. P. Maria není Matkou Boží v tom, smyslu, že by existovala dříve než II. Božská Osoba a byla příčinou jejího Božského zrodu. Vždyť v Krédu vyznáváme, že Boží Syn je Bůh z Boha, Světlo ze Světla, zplozený ne stvořený, jedné podstaty s Otcem. Pokud mluvíme o P. Marii jako Bohorodičce, tak tím vyznáváme, že jejím prostřednictvím vstoupila II. Božská Osoba, tedy Boží Slovo do našeho světa a do lidské přirozenosti. Ona se v časovém a logickém smyslu stává příčinou naší spásy.

Jako P. Maria počíná z Ducha Svatého? Nejprve k ní zaznívá Boží Slovo. Když mluvíme o Božím Slově, musíme si uvědomit, že nemluvíme jen o psané informaci, ale o II. Božské Osobě. Bůh skrze své Slovo zjevuje Sebe Samého a zjevuje i svůj věčný plán. Bible je Boží Slovo zachyceno písemně, ale Ono existuje jako Živá Božská Osoba, skrze kterou a pro kterou bylo všechno stvořeno. Každá stvořená skutečnost povstává Božím Slovem a každá dokonalost je účastí na tomto Slově. Sv. Augustin nazývá Boží Slovo: „Sacramentum audibile“ – svátost slyšení. Posvěcujeme se poslechem Slova, pokud se s ním sjednocujeme v chtění, v myšlení a v konání. Boží Slovo nám zjevuje Boží charakter, ale Duch Svatý nám tento charakter přímo dává, když po něm toužíme. Bez lásky k Božímu Slovu není možné počít z Ducha Svatého.

Duch Svatý vstupuje do nás v té míře, v jaké se necháme formovat Božím Slovem, Božským učením našeho Pána Ježíše Krista. Tedy nejen katechismem, který bychom mohli nazvat „učením o církvi“, ani nejen teologii, kterou bychom mohli definovat jako „vědu o Bohu“, ale vším tím, co Ježíš učí v evangeliu. Zajímavým způsobem to vyjadřuje sv. Bazil: „Proto, když nás Pán připravuje na život po Zmrtvýchvstání, oznamuje nám, že máme žít zcela podle evangelia. Přikazuje, abychom se nezlobili, abychom snášeli zlo a byli čistí od touhy po rozkoších, abychom nemilovali peníze.“ Toto jsou jen některé nutné změny lidské vůle, rozumu a citů, které musíme udělat dříve, než budeme schopni přijmout Ducha Svatého. Evangelium obsahuje mnohé jiné požadavky. Nemůže přijat Ducha Svatého ten, kdo netouží po svatosti.

Všimněme si ještě Mariinu odpověď na Boží Slovo: „Staň se mi podle tvého slova“ (Lk 1,38) Její odevzdanost nesměřuje k nějakému nevystižitelnému osudu. Ona neříká: „Ať se mi stane cokoli!“ Bůh přece zjevuje svůj charakter ve svém Slově. Proto se její odevzdanost týká Božího Slova. Sv. Jeroným říká, že kdo nezná Písmo svaté, nezná Krista. Maria dobře znala Boží Slovo. věděla k čemu říká své „fiat“ a věděla také, Komu ho říká. Nestojí v pozici sebevědomého siláka, který říká: „Já to udělám, já to dokážu!“. Jde tu přece o Boží Slovo, které člověk nedokáže udělat ani žít z vlastních sil. Ona ale neříká ani: „To se nedá, to není možné!“, neboť ví, že Bůh to od ní žádá a že celý vesmír povstal Božím Slovem, ví, že Bohu je všechno možné a ví, že Boží Slovo je všemohoucí.

Po určitých zkušenostech začínáme chápat, že navzdory svému nejlepšímu úsilí, jsme nevychovali z opice člověka. Zázrak vnitřní proměny člověka se nedocílí vnější drezuru, ale milostí. Jedině Bůh je Dobrý a my se stáváme dobrými, když je Bůh v nás skrze své Slovo a Ducha. Naše modlitba má být podle vzoru Panny Marie především prostorem, v němž dovolíme Bohu v sobě jednat, jakási ochota lehnout si na operační stůl Božího Slova a ne prosazovat svou vůli. Bůh je Pán a jde o to, abychom mu dovolil v sobě konat. Proto je důležité znát Boží Slovo, abychom pochopili, co chce Bůh budovat v našem životě a na toto Boží Slovo je „důstojné a spravedlivé” odpovědět tak, jako Maria: „Staň se mi podle tvého Slova!“

A znovu se vrátím k růženci. Proč se modlím růženec? Opakuji a spolu s Marií medituji nad Andělským pozdravením. Maria je novým stvořením, je první věřící v Krista, z jejího nitra vyrazili prameny živé vody, z její bytosti vyzařuje Boží Duch a každé její přiblížení umožňuje zásah Boha do našeho života i do nás samých. Maria je Archou Nového Zákona, z jejího těla a krve si vzal své tělo a krev Ježíš. A v tomto jeho těle byla uzavřena Nová Smlouva. Tato Nová Smlouva byla uzavřena faktem Vtělení, kdy se Bůh stal člověkem v těle své matky.

Kniha Zjevení klade vizi Panny Marie bezprostředně za vizí SZ archy, aby naznačila jejich zjevnou souvislost. Růženec je jakési chození v kruhu, procházíme po zrnkách v uzavřeném řetězu. Připomínáme mi to putování Židů, když vstupovali do Zaslíbené země a narazili na nedobytné město Jericho. Na Boží pokyn chodili s archou dokola, dokud zdi města nespadly. V liturgických hodinkách se hovoří o Panně Marii, že je pro ďábla hroznější jako válečný vůz, jako bojový šik. Modlit se růženec znamená spolu s Marií dobývat nová území pro Krista. Když se modlíme růženec, jakoby jsme jeho řetízkem spoutávali ďábla.

Svět, ve kterém žijeme, velmi potřebuje modlitbu. Kdo se modli ten je silný z Boha. Modlete se růženec, nebojte se chodit a obcházet mocnosti temnosti s touto NZ archou. Tak jako kdysi v roce 1571 zásluhou této modlitby zvítězili křesťané nad přesilou mohamedánů u Lepanta, tak i dnes zmůžeme hodně, když se budeme modlit.

Závěr: Otcové říkají: že Panna Maria svou neustálou touhou po Bohu a plněním jeho vůle, počala Boha duchovně dříve, než ho počala tělesně. Ani nám nikdo nebrání, abychom se touhou po Bohu, otevřeli Ježíšovu Slovu a z Ducha počali Krista a staly se tak jeho matkou. Každá duše, která věří, počíná a rodí Boží Slovo. Jestliže podle těla je jen jedna Matka Boží, tak podle víry rodí Krista všichni, kteří přijímají Boží Slovo a praktikují ho. Sv. František učí, že: „Jsme Kristovými matkami, když ho nosíme v srdci a ve svém těle božskou láskou a čistým a upřímným svědomím. Rodíme ho svatými skutky, které mají druhým zářit jako příklad!“