I my povzbuzení zázrakem, který se před našima očima odehrál minulou neděli, zázrakem rozmnožení chlebů, můžeme spolu se současníky Pána Ježíše žasnout a volat: „Co máme dělat, abychom konali skutky Boží.“ Ani jeden z Kristových zázraků neoslovil natolik jeho současníky, jako právě tento zázrak. Každý jiný zázrak se dotýkal vždy jednoho konkrétního člověka a přinejlepším jeho příbuzných, kteří prožívali jeho uzdravení spolu s ním a radovali se. Bylo třeba velké dávky solidarity, aby se i ostatní dokázali těšit z uzdravení jim neznámého člověka. Jen takto bylo možno přežít každý zázrak jako osobní spasitelný zásah. Bylo třeba se vžít do postavení nemocného a radovat se spolu s ním, ale to dokázal málokdo.
Jen zázrak rozmnožení chlebů se dotýkal všech, kteří tehdy byli spolu s Ježíšem a byli hladoví. Toto byl zázrak pro všechny. Ti, kteří byli přítomni zázraku rozmnožení chlebů, žasli nad tím. Viděli před sebou člověka Ježíše, který konal Boží skutky. Ježíš nás fascinuje právě tím, že je člověkem jako my. Teologicky to vyjádříme, že Ježíš je pravý člověk a přece koná věci, které musíme definovat jako boží skutky. Jsou to skutky, které přesahují naši lidskou omezenost a ve kterých se projevuje Boží Moc. Jsou to skutky, které řeší pro nás lidi neřešitelné problémy tohoto světa.
Položme tedy znovu Ježíšovi otázku: „Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?“ Ježíšova odpověď: „To je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho on poslal.“ Základní Boží Skutek je víra v Bohočlověka. Víra v Boha, který se z lásky k nám stal člověkem. Víra v Boha, který se živě zajímá o člověka. Víra v Boha, který se zajímá o problémy stvořeného světa. Víra v Boha, který chce spasit člověka. Víra v Boha, který nás zve do své blízkosti. Víra v Boha, který nám chce dát účast na své přirozenosti. Bůh a člověk mohou spolu existovat. Právě Ježíš je toho důkazem. Bůh neničí v člověku nic šlechetného a dobrého.
Naopak Bůh a jedině Bůh nám dává plnou lidskost a velikost. Jedině Bůh v nás rozvíjí naši osobnost do nadlidských projevů. Toto je tajemství každého jednoho svatého. Ani jeden z nich nebyl svatý svou vlastní silou a z moci své přirozenosti. Ale každý jeden z nich odložil starého člověka s jeho dřívějším způsobem života, který ho vedl do záhuby pro klamné žádosti a každý jeden z nich si obnovil ducha i mysl a oblékl si nového člověka. „Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?“ Uvěřit Boží Lásce a žít z této lásky.
„Amen, amen, pravím vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů. Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu; ten vám dá Syn člověka. Otec, Bůh, ho osvědčil svou pečetí.“ Už v této své myšlence Ježíš poukazuje na vyšší potřeby lidské duši. Abychom mohli konat Boží Skutky, musí se v nás objevit Ježíš. Proto jsme vyzváni: Nevyhledávat pokrm, který podléhá zkáze, ale hledat pokrm, který zůstává pro věčný Život, a ten nám může dát jedině Syn člověka, neboť jeho označil Otec Bůh svou pečetí. V minulosti a možno i dnes každý pekař má svou pečeť anebo znak, kterou značil své výrobky ještě v syrovém stavu. I Ježíš je Božím chlebem, který Bůh Otec označil svou pečetí. Touto pečetí „hodnověrnosti“ jsou Ježíšovy skutky.
Každý Boží Skutek začíná vírou. Víra je schopnost lidské duše otevřít se a přijmout do sebe Božího Ducha, přijmout do sebe Boží život ve svátostech církve. Kdybychom byli čistí duchové, stačila by k naší záchraně čistá víra, ale že jsme tělesné – duchovní bytosti, jde o záchranu celého člověka, potřebujeme k záchraně Kristovo tělo a jeho krev.
Ptali se ho: „Jaké tedy ty děláš znamení, abychom (ho) viděli a uvěřili ti? Co konáš? Naši předkové jedli na poušti manu, jak je psáno: Chléb z nebe jim dal jíst.“ “ Židé se odvolávali na zkušenost s manou, ale Ježíš poukazuje na předkladné chleby v chrámu. Hebrejský výraz pro tyto chleby, doslova zněje „lechem ha panim“. Slovo „panim“, které obvykle vyjadřuje přítomnost, je ve skutečnosti hebrejské slovo znamenající tvář (panim), jinak používané i při stvoření člověka k Božímu obrazu.
Při stvoření člověka Bůh říká: „Udělejme člověka k našemu obrazu a podle naší podoby“. Hebrejština zde užívá totéž slovo PANIM = tvář, obličej, to, co je nyní nezakryté a obrácené ke mně. Být stvořen „k obrazu Božímu“ (Gen 1,26) tedy znamená „být obrácen tváří k Bohu“, „dívat Bohu do očí“ a reprezentovat, zjevovat, zpřítomňovat Boha ve stvořeném světě. (M. Balabán: Hebrejské člověkosloví str. 22) Tedy chléb přítomnosti není nic jiného než chléb Boží Tváře. Tímto způsobem je již tento chléb viditelným znamením Boží Tváře nebo Boží přítomnosti.
Chceme-li najít v Písmu oporu pro tento význam, musíme si vzpomenout na přesný okamžik, kdy byly lidu dány předkládané chleby poprvé. Tento příkaz dostal Mojžíš hned po nebeské hostině, na které měl účast spolu se staršími na vrchu Sinaj (srov. Ex 24). To, že se tyto dvě události odehrály tak krátce po sobě, je důležité, protože vyprávění o nebeském stolování zdůrazňuje, že přitom, jak jedli a pili, zároveň viděli Boha: „Mojžíš, Áron, Nadab, Abiu a sedmdesát ze starších Izraele vystoupili a uviděli Boha Izraele… Ale ani na vyvolené ze synů Izraele nevztáhl svou ruku; uviděli Boha a jedli a pili.“ (Ex 24,9–11) Nezmiňuje se zde, co jedli a co pili.
Talmud to vykládá takto: „V příštím světě není jedení a pití… ale spravedliví sedí s korunami na hlavách krmící se jasem Boží přítomnosti, jak se píše: „Uviděli Boha a jedli a pili.“ (Babylonský talmud, Berachat 17a) Jistý židovský odborník na SZ řekl, že v chlebu ve svatostánku je to Bůh „sám“ který jedná jako „hostitel, který se daruje svým věřícím a dodává jim Boží život a božskou sílu.“
Člověk touží po tom, aby víra byla lehčí, touží vidět nějaký zázrak, Boží odpověď je však trošku jiná. Znamení, které dává Bůh, odděluje věřící a nevěřící. Ježíš ustanovuje Svátost oltářní, která tábor jeho následovníků definitivně rozdělí na věřící a nevěřící. Kdo věří, má věřit úplně, kdo nevěří, může odejít. Kdo uvěřil, uznal Boží spravedlnost a moudrost. Kdo nevěří, nikdy nenastoupí na cestu Boží, která stojí nad naším omezeným lidským rozumem. Boží skutek je vírou přijmout Boží Spasitelné působení skrze Krista člověka. Protože On je chléb života, On je živý chléb.