V dnešním čtení ze svatého evangelia podle Lukáše, slyšíme apoštoly jako prosí Pána Ježíše: „Dej nám větší víru!“ Na pozadí této jejich prosby bych se spolu s vámi chtěl zamyslet nad tím, co to vlastně víra je. Víru bychom mohli přirovnat ke dveřím do naší duše. Vidíme zde také jakousi jazykovou podobnost: dveře – důvěra. Pokud někdo zaklepe a já mu důvěřuji, otevírám dveře. Pokud mu nevěřím, nebo se ho bojím, neotevřu. Podobnou funkci, jakou hrají dveře v našich mezilidských vztazích, sehrává víra na duchovní úrovni. Vírou se otevíráme Božímu Slovu a skrze Slovo přijímáme Ducha Svatého.
Vírou si přivlastňujeme každé poznání. Mohu skončit třeba i vysokou školu, ale pokud to, co jsem studoval, nepřijmu i osobní vírou, tedy pokud poznanému neuvěřím, nic mi to nepomůže. Budu sice vzdělaným člověkem, ale zůstanu naivním. Před podobným problémem stáli první lidé v Ráji. Bůh jim nezatajil, že ovoce stromu poznání dobrého a zlého je ovocem smrti. „I vzal Pán, Bůh, člověka a umístil ho v Ráji Edenu aby ho obráběl a hlídal. A Pán, Bůh přikázal člověku: „Ze všech stromů ráje můžeš jíst. Ze stromu poznání dobra a zla však nejez! Nebo v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš.” Ale Adam Bohu neuvěřil, a proto zhřešil.
Na jiném místě Písma sv. nacházíme výrok: „Abraham uvěřil Bohu a bylo mu to počítáno za spravedlnost.“ Víru můžeme definovat jako kladný vztah k Božímu Slovu. Bůh k nám mluví ve svém Slově, nenechává nás ve tmě, jeho Slovo osvětluje naši temnotu, ale jen tehdy můžeme mít z něho užitek, když ho vírou přijímáme, když podle něho zařídíme svůj život.
Jiná definice říká, že víra je jistota v tom, co říká Bůh. Protože Bůh všechno ví a je Pravda. Nesmíme zapomínat, že víru v katolickém pojetí definujeme jako jistotu v Božím Slově. K Božímu Slovu jen tehdy zajímám správný postoj, když ho přijímám s jistotou. Jiným způsobem věříme člověku. Člověk je omylný tvor a často i úmyslně klame, proto si vždy ponechávám určitou rezervu vůči jeho slovům. Tato rezerva závisí na tom, kdo a jaký je to člověk, který ke mně mluví. Avšak Boží Slovo přijímám s jistotou. Pokud věřím, že Ježíš je opravdu pravý Bůh o jeho slově nediskutuji, ale ho bez výhrady přijímám. Jen takto přijaté Boží Slovo má moc spasit naše duše. Může zcela změnit stav našeho vědomí a prožívání. Například: Pán Ježíš říká apoštolům po svém zmrtvýchvstání: „Přijměte Ducha Svatého, komu odpustíte hříchy, odpouštějí se mu!“ Pokud tomuto slovu neuvěřím, přestože často přistupuji ke svátosti smíření, stále se budu cítit svázán se svou hříšnou minulostí, ale pokud tomuto slovu uvěřím, prožiji osvobození.
Podobnou situaci můžeme zažít ve vztahu k Ježíšovým blahoslavenstvím. Situace, které zmiňují blahoslavenství, pláč, hlad, žízeň, pronásledování, samy o sobě nevyvolávají v člověku radost. Jsou to spíše situace, které nás vhánějí do deprese a smutku. Ježíš nám však tyto situace ukazuje jakoby z druhé strany, z pohledu nebeského Otce, ukazuje nám je z hlediska věčnosti. Bůh má jiné pořadí hodnot než my. Pán Ježíš nás vyzývá k radosti a jásotu, právě když nám svět chce namluvit, že jsme prohráli. Vidíme, že víra je schopnost dívat se na tento svět Božím pohledem.
Víra nám dává ještě jinou schopnost. Osvobodit se od závislosti na náladách a citech a opřít svůj duchovní život o Boží Slovo. Například prožíváme nějakou depresi, všechno se nám zdá černé. Ale Boží Slovo nám mluví o tom, že Bůh nás miluje, že jsme předmětem jeho zájmu a jeho výchovy. Boží Slovo nám hlásá:
„Vždyť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby nezahynul nikdo, kdo v něho věří, ale aby měl věčný život. Neboť Bůh neposlal Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby se skrze něho svět spasil. Kdo v něho věří, není souzen.“ Víra v Božího Syna, který se stal pro nás člověkem, je především vírou v Boží zájem o tento svět i o nás v něm, je vírou v Boží lásku. Křesťanská víra je víra v Boží Lásku. Zvláštnost této lásky je v tom, že ne my jsme dříve milovali Boha, ale že on dříve miloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.
Není dobré stavět svou víru na citech, ale je dobré svou víru opřít o Boží Slovo. Z toho se pak mohou v naší duši objevit nové city nezávislé na náladách a životních okolnostech.
Víra by se dala také přirovnat k otevřené náruči. Je prvním předpokladem lásky. Bez víry nemůže být o lásce ani řeč. Víra je schopnost otevřít se k přijetí Ducha Svatého. Tehdy a natolik přijímám Ducha Svatého, když svou lidskou vůli podřizuji vůli Boží zjevené v Písmu. Moudrost i spravedlnost přijímám od Boha skrze Slovo a Ducha.