Dnes jsme v evangeliu slyšeli něco, co každý z nás má možnost pozorovat a porovnávat v přírodě i ve své vlastní zahradě. Boží Slovo je představováno jako semeno. I apoštol Pavel nám potvrzuje, že Boží Slovo je živé a účinné, vždyť Boží Slovo je vlastně II. Božská Osoba, která je Životem samým. Tímto Slovem byl stvořen svět a vše povstalo skrze něj a můžeme říci, že i do budoucna platí, že všechno dobro, které se ještě ve světě objeví, povstane skrze Něho. Možná si klademe otázku: „Když je to všechno Pravda, proč tak málo účinků nacházíme v sobě i kolem sebe?”
V dnešním podobenství o rozsévači nám Pán Ježíš dává odpověď právě na otázku, kterou jsme vyslovili. Vzhledem vztahu lidí ke slovu Božímu nás rozděluje Ježíš do čtyř kategorii.
1. „A jak rozséval, padla některá (zrna) na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali je.“ První skupinu tvoří lidé nechápající. To Ježíš vysvětluje v dalším textu: „když někdo slyší slovo o Království a nechápe, přichází ten zlý a uchvátí, co bylo zaseto do jeho srdce“. Toto je člověk, u kterého bylo zrno zaseto na kraj cesty. Sv. Pavel v listě Římanům říká: „Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem. (1 Kor 2,14). Je zcela logické, že to co člověk nepochopil, to si obvykle ani nedokáže zapamatovat a přijmout. Při poslechu Božího Slova potřebujeme zvláštní Boží pomoc, světlo Ducha Svatého, nebo jak tomu čteme při setkání Ježíše s emauzských učedníky: „vykládal jim smysl Písem“, „otvíral jim Písmo“. Bez osobního přijetí Ježíše, bez přátelství s Bohem, nejsme schopni proniknout do hloubky Božího Slova. Boží Slovo bychom měli číst v milosti posvěcující, tak jako přijímáme Kristovo Tělo. Jinak se nám může stát to, co velmi pěkně vyjádřil sv. Augustin: „Boží Slovo se ti bude nejprve zdát jako nepřítel tvé duše, dokud nepochopíš, že je příčinou tvé Spásy.“ Nejsme dokonce schopni zapamatovat si slyšené Boží Slovo, přestože jinak máme paměť dobrou. To vše je důkazem, toho, že ďábel, podobně jako ty ptáky z podobenství, číhá na Boží Slovo.
2. „Jiná padla na kamenitou půdu, kde neměla mnoho prsti; hned sice vzklíčila, protože neležela v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo je, takže uschla, protože nezapustila kořeny.“ Druhou skupinu bychom mohli označit jako lidé nestáli. Jsou to lidé, kteří vyslechnou Slovo a hned ho s radostí přijímají; avšak nemají v sobě kořen, jsou nestálí. Mohli bychom říci, že jim chybí hloubka. Když přijde soužení a pronásledování pro Slovo, ihned odpadnou. Jsou to lidé bez hloubky duchovního života, lidé povrchní, často nadšeni, ale jen kdesi na povrchu. Kořenem duchovního života je spojení s Bohem. Právě modlitbu definujeme jako spojení s Bohem. Tedy lidé nestáli právě kvůli tomu, že se nemodlí, protože se neživí z Boha. Pokud sami v sobě objevujeme tuto „nezakořeněnost”, dostáváme účinný lék: modlitbu. Jedno ruské přísloví říká: „Kdo se nemodlí, ten se nespasí!“ Stále se snažme o spojení s Bohem a pak přineseme úrodu.
3. „Jiná zrna zase padla do trní: trní vzešlo a udusilo je.“ Třetí skupina tvoří lidé obtíženi starostmi o tento svět. U nich je Slovo zaseto do trní. Sice vyslechnou Slovo, ale starosti tohoto světa a vábivé bohatství udusí v nich Slovo, které nepřinese úrodu. Svět, ve kterém žijeme, je místem boje. Sv. apoštol Jan nám píše v listě: „Nemilujte svět ani co je ve světě. Kdo miluje svět, v tom není Otcova láska.“ Vše, co nás zdržuje na cestě k Bohu, se stává zlem. V tomto smyslu i „dobré věci“ se mohou stát problémem, protože jsme vyzváni opouštět dobré věci kvůli Lepšímu. Ježíš nazývá trním to, co je často naši největší starostí: „materiální blahobyt“. Jak mnoho lidí si kolem sebe, až námahavě buduje tento záhon trní. Odměna za naši starost, udušené Slovo. I proti této nemoci existuje lék a to dobrovolná chudoba ve smyslu evangelia. Ne bída ale svoboda od věcí. Už církevní otcové s oblibou říkali: „Kde je kříž, tam je vítězství!” Kříž nám může sloužit podobně jako podpora při fazolích. Tam, kde ji člověk zabodne, vyroste nad toto trní.
4. „Jiná však padla na dobrou půdu a přinesla užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný.“ Poslední skupinu lidí tvoří ti, kteří poslouchají, chápou a také uskutečňují to Slovo. Úplně první přikázání ze všech je hebrejské slovo „Šema!“ Poslouchej Izrael. Poslouchat, přemýšlet, chápat a uskutečnit. „A zrno zaseto do dobré země je ten, co vyslechne Slovo a pochopí ho: toto přinese úrodu“.
Sv. František nám všem adresuje tato slova: „Skrze Boží Slovo hluboko do nás proniká Vznešenost našeho Stvořitele.“ „Mnoho věcí se posvěcuje Božím slovem a mocí slov Kristových se uskutečňuje svátost Oltářní.“